KDYŽ BÍLÁ NUDÍ… Barvy v interiérech knihoven

ANDREA PEŘÍKOVÁ perikova@kmo.cz

Na počátku použití barvy v interiéru je experimentování. Prostředí, které nás obklopuje a které vnímáme, nás ovlivňuje více, než jsme ochotni připustit. Řada výzkumů na téma vnímání barev lidskou myslí představila překvapující závěry. Barvy vnímáme silně individuálně! Barvy jsou spojovány s emocemi či stavy mysli, avšak v úzkém spojení se sociokulturními vlivy. Ty mohou být rozličné: náboženství, tradice dané společnosti, životní úroveň a jiné. Nezanedbatelným faktorem je i pohlaví a věk vnímajícího. Proto nelze zcela striktně vyslovit charakteristiku dané barvy. Jedná se spíše o náladu, pocit, image, kterou volbou barvy vytváříte. Tato informace může být dešifrována naším mozkem jedinečně.

Knihovna města Ostravy (foto A. Peříková)

Barva jako taková neexistuje. Přesná definice fyzikálního jevu je stále neuzavřená. Víme však, že se jedná o kombinaci čtyř prvků: světla, objektu, oka a mozku. Svět je pravděpodobně nebarevný a působením světla přicházejí oku informace, které vyhodnocujeme na poli emočním jako pocit. Ve skutečnosti je světlo naším osobním prožitkem. Jak vypadá obloha nebo zelená tráva?

Podmínkou vnímání světla je tedy zrak. Světlo je vnímáno jako bílé a je směsicí všech barev spektra, přičemž každá barva má jinou vlnovou délku. Prostor se svými předměty odráží většinu světla, které na něj dopadá. Pokud tomu tak není, pak světlo pohlcuje a nám předmět přijde černý. Jenže svět není černobílý. Šestnáct milionů barev jej dělá pestrým.

O barvách v kontextu s knihovnami lze ho­vořit ve dvou odlišných významech. Barva a prostor knihovenvyužití barev za účelem propagace knihoven. Obě varianty jsou natolik zají­mavé, že se v tomto článku budu věnovat pouze barvám v interiérech knihoven.

Před započetím výběru odstínu pro interiér musíme účelně uvážit všechny faktory. Nestačí vybrat barvy, které se nám líbí, a použít je. Laici tvoří interiér náhodně a intuitivně. Architekt či designér volí mezi třemi pravidly. V prostoru, v našem případě se jedná o veřejný prostor knihovny, se rozhoduje mezi dominancí prvků, barvy nebo celkovou harmonií obou ve vzájemném působení. Jde o staré stavitelské a designové pravidlo, které funguje od nepaměti. Interiér knihovny může díky různým barevným tónům a jejich rozmanité sytosti a světlosti získat několik odlišných tváří. Barvy v interiéru samozřejmě neexistují samy o sobě, vybavení knihovny má také svou barvu. Regály, stoly, židle, pulty mohou být oblé, strohé, výrazné či kompaktní. Dohromady však mají vytvářet celek, který má být příjemný našim návštěvníkům. Spojit uživatelské prostředí s estetickou stránkou prostoru není mnohdy jednoduché.

Vhodná kombinace a soulad barev jsou závislé na podmínkách daných prostorů, na světelných okolnostech, na velikosti a tvaru svislých a vodorovných ploch. Musíme mít na paměti účel prostoru. Malé a úzké prostory povětšinou necháváme pasivně bílé a doplňujeme je prvky, které určují jejich využití. Velké prostory pak dávají možnost využít plošných poměrů jednotlivých barev v harmonii. Celkový účinek barvy závisí i na intenzitě jejího zásahu. Příkladem nám mohou být interiéry pro děti. Výraznými barvami sice vzbudíme dojem oživení, ale také neklidu. Oddělení pro děti a mládež v knihovnách hrají všemi barvami, a pak rozptylují dětskou pozornost a stávají se multifunkčními hernami. Pokud s tímto záměrem vytváříte interiér, pak je to správně. Pokud má však knihovna malý prostor, tak bych se těchto vizí vzdala.

Víte, že jedna barva má velké a nesmírně zajímavé množství odstínů? A přesto mluvíme o jednobarevném prostoru. Knihovna vybavená jednou jedinou barvou se stává minimalistickou vizí tvůrce se zaměřením na detail. Setkávám se s tímto řešením u některých veřejných prostor, avšak nepochopení ze strany uživatelů přesahuje radost z takového skvostu. Barva na jednotlivých prvcích interiéru se liší pouze výběrem použitého materiálu. Krémové stěny, podlahová krytina v podobě dlažby s hrubým povrchem a police v dekoru břízy asi příliš kreativity oku neposkytují. Přesto takto zpracovaný interiér vykazuje nejvyšší dokonalost.

Práce s barvami je více praktikována v re­-ž­imu vícebarevného prostoru. Kombinace barev je vždy jistou mírou jeho souladu a působení. Konfrontace jednotlivých barev v inte­riéru vytváří rytmus a má energizující vliv na návštěvníka, a nakonec i na personál pracující v ta­kovémto prostoru. Nejpříjemnější atmosféru nav­ozují bar­vy patřící do téže barevné skupiny. Příkladem může být žlutá a oranžová. Společným znakem je jim stejná barevná nálada. Jedná se o vzájemný soulad, který můžeme doplnit díky stínům a polostínům v přirozené stupnici s odstupňovaným ztemněním. Doplnění o odstíny okrové a světle hnědé dává knihovně možnost vybavit ji dřevěným nábytkem teplých odstínů dýh.

Velký náboj energie v interiéru poskytují barvy stojící proti sobě v barevném spektru. Kombinace takto vznikající jsou velmi pěkné, i když s jistou podmíněností. Pokud volíme kombinaci dvou sytých barev, například ostře žluté a námořnické modré, pak působí nepříjemnou tvrdostí. Takové kombinace vyhledávají grafici mající zadání k reklamnímu poselství s úlohou upoutat za každou cenu. Pokud však tyto barvy zesvětlíte, může výsledná kombinace působit harmonicky. Pro snížení tvr­dos­ti se používá i jiný jednoduchý trik, a to vmíchá­ní šedé, která je mezistupněm. Šedá podob­ně jako bílá a černá jsou barvy neutrální. V praxi to znamená, že je lze doplnit k jakékoliv barvě, jejich funkce se však mění. Jiné barvy je oživují. Efektní, ale zároveň příjemné mohou být kombinace žlutá – šedá nebo oranžová – šedá, které používáme v interiérech Knihovny města Ostravy. Takový interiér hlásí: je zde teplo, příjemně a světlo, ale vše je spojeno s pev­ností.

Barevná kvalita prostoru určuje jeho celkovou náladu a působení na návštěvníka. Ovlivnit ji lze také znalostmi o využití teplých a studených barev. Jedná se o působení dojmů, takže barvy nemůžeme striktně dělit. Přestože modrá je zástupcem studených barev, některé odstíny jsou pocitově teplé a evokují letní koupání. Teplé barvy nazýváme také barvy aktivní. Pokud budeme konkrétní, budeme mluvit o žluté, oranžové a červené. Takové barvy se hodí do temnějších míst, které jimi opticky rozsvětlíme a oteplíme. Půjde o prostor denní, s pohybem, energií, hravostí. Vzbuzují pocit tepla, zvyšují aktivitu vegetativního nervstva.

Syté odstíny však mohou také vyvolávat agre­sivitu. Při návrhu interiéru pro děti volíme často právě tyto barvy a z neznalosti pak doufáme v útulnost. Dětské vnímání však reaguje opač­ně, takovými barvami dáváme zcela jasnou informaci, buďte hravé a užívejte prostoru k pohybu.

Opakem jsou zástupci klidových, pohodových a tudíž studených barev. Taková je modrá, fialová a zelená. Ale opět příklad, který vyvrací pravdivost předešlé věty. Sytě zelená, tedy šťavnatá zelená, jarní louka, nemůže v žádném případě evokovat chlad či klid. Je symbolem růstu, života a počátků. Studené barvy by měly zklidňovat a působit na psychiku stabilizujícím dojmem. Důležitým nástrojem studených barev je také jejich optická vlastnost, kterou je snižování množství slunečního svitu. Pro místnost, ve které chceme promítat, je studená barva ideál­ním řešením.

Naše dnešní emocionalita a symbolika barev vznikla v minulosti z pozorování a prožívání života v přírodě. Žijeme a pracujeme ve zcela uměle vytvořeném světě, ale k přírodě máme zakódován biologický vztah. Pociťujeme neurotizující rozpory z odcizení se přírodě, a to vede k zamyšlení, zda veřejné prostory mohou poskytovat azyl, být místem, kde se člověk může zastavit, relaxovat, vzdělávat. Knihovny v mnoha případech již s touto myšlenkou pracují. Vznikají prostory, které poskytují místo k posezení, klidové zóny. Právě tady je možno aplikovat barvy země. Barvy napříč spektrem, které reprezentují přírodní živly. Designér tvořící takový prostor pracuje s barvami, ale také symbolikou tvarů. Je to radostná práce, která sklízí uznání a obdiv.

Zmínila jsem, že vnímání barvy je indivi­duální záležitost osobních pocitů jedince. Proto prostor nemusí vyhovovat všem. Lidé introvertní povahy vyhledávají pastelové tóny a dostatečně velký prostor s jednoduchým vyba­vením. Naopak barevný, hravý a přátelský interiér chtějí extroverti. Avšak veřejný prostor vracející se ke kořenům života, k přírodě – takový vyhovuje všem.

Má vlastní zkušenost s navrhováním inte­riérů knihoven je obsáhlá. Proč to zmiňuji? Člověk hledá šablonu, ale v tvůrčích profesích šablony neexistují. Existují pravidla a informace. Mohou to být výstupy z výzkumů, které nám mohou pomoci pochopit vnímání určité věkové skupiny a lépe tak přizpůsobit prostor v knihovnách. Úkolem designéra je oprostit se od vlastních emocí. Nestranně a účelně pracovat s prostorem.

Emoce skrývající se za symbolikou barev a z toho vyplývající manipulace je doménou reklamy. Tomuto tématu se budu věnovat příště.


Diskuze ke článku "KDYŽ BÍLÁ NUDÍ… Barvy v interiérech knihoven"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2