Kramerius v českých a slovenských knihovnách na konci roku 2015

ALEŠ BROŽEK brozek@svkul.cz

Již potřetí1 seznamuji čtenáře tohoto měsíčníku se stavem Krameria, nejrozšířenějšího systému pro zpřístupňování zdigitalizovaných dokumentů v českých a moravských knihovnách2.

Jak ukazuje tabulka č. 1, období let 2014 a 2015 lze charakterizovat velkým nárůstem jak zdigitalizovaných dokumentů, tak i institucí, na jejichž servery s digitalizovanými dokumenty lze přistupovat z pohodlí domova. Zatímco na konci roku 2011 to umožňovalo 20 webů českých knihoven a jeden slovenský, na konci roku 2013 jich bylo už 28 a na konci loňského roku dokonce 38.

Mezi instituce zpřístupňující zdigitalizované dokumenty systémem Kramerius se nově zařadila knihovna Západočeského muzea (ZČM) v Plzni, Národní muzeum v Praze, Ministerstvo obrany ČR se svou Digitální studovnou (DSMO), Krajská knihovna Karlovy Vary, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický (VÚGTK) ve Zdibech, nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce se svým Lesnickým a mysliveckým digitálním archivem (LMDA), Slezská univerzita v Opavě a Městská knihovna v České Třebové3. Z tabulky naopak byla odstraněna Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, protože vzdálené připojení do jejich systému Kramerius ve sledovaném období nefungovalo.

Za uplynulé dva roky se množství zdigitalizovaných a vystavených stran dokumentů v systému Kramerius zčtyřnásobilo. Zásluhu na tom má nejen projekt Národní digitální knihovna (NDK), díky němuž se přes weby NK ČR a MZK lze dostat nyní téměř k 32 milionům stran, ale i krajské digitalizační projekty – například projekt v Olomouckém kraji přispěl 1,3 milionu stran4. Knihovny však nevystavují jen dokumenty zdigitalizované vlastními silami nebo z vlastních finančních prostředků. Pokud mají ve fondu knihy a časopisy, které zdigitalizovala jiná knihovna, usilují na základě recipročních smluv získat jejich digitalizáty. To je případ Jihočeské vědecké knihovny, která díky replikacím zpřístupňuje už přes 1,5 milionu stran, nebo knihovny ZČM. Ta sice zdigitalizovala 40 map, ale v systému Kramerius místo nich vystavila téměř 400 000 stran zdigitalizovaných v NK ČR, NTK, KNAV, NM, SVK Plzeňského kraje nebo v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Díky obdivuhodné shánlivosti plzeňských muzejníků se tak dostaneme dokonce k periodiku Stavba, jež není vystaveno nikde jinde! Naproti tomu obrázkový časopis Světozor z roku 1867 byl replikován už mnohokrát, takže si vzdálený uživatel může vybrat, zda si ho přečte na krameriovském serveru MZK, JVK v Českých Budějovicích, ZČM v Plzni, SVK v Ústí nad Labem (u všech instalace K4) nebo ve verzi K3 na serveru Národní knihovny a VK Olomouc, případně na nekrameriovském serveru Ústavu pro českou literaturu.

Česká digitální knihovna

K počtu zdigitalizovaných jedinečných stran nelze tedy dojít prostým součtem čísel z předposledního sloupce v tabulce č. 1, ale jen odhadem. Jedinečných vystavených stran tak může být kolem 55 milionů. K nim lze přičíst několik milionů stran, které jsou sice zdigitalizovány, ale ještě nebyly doplněny metadaty, a proto nejsou ani vystaveny na webu. (K přesnějšímu odhadu nám nepomůže ani Registr digitalizace. Ten na konci roku 2015 evidoval 31 000 zdigitalizovaných svazků 6300 titulů časopisů, 165 000 zdigitalizovaných titulů monografií a 47 000 zdigitalizovaných rukopisů nebo starých tisků, ale počet zdigitalizovaných stran se v této užitečné databázi neuvádí.)

Bohužel stále platí autorský zákon, který povoluje zpřístupnit mimo prostory knihovny jen kopie děl autorů, od jejichž smrti uplynulo nejméně 70 let. Proto čísla ve sloupci „volně přístupných stran“ jsou jen zlomkem zdigitalizovaných stran. V případě NDK, která se zaměřila na digitalizaci novějších dokumentů (dvě třetiny z nich byly vydány po roce 1970), se nelze divit, že pouze asi tři procenta stran je veřejně přístupných. Nejvíce ocení uživatel práci z domova s Krameriem na serveru JVK v Českých Budějovicích, kde jsou tři čtvrtiny zdigitalizovaných dokumentů přístupné. (Časová osa ukazuje, že nejvíce zdigitalizovaných dokumentů je z roku 1913.) Potěšen bude i ten, kdo bude využívat z domova server VKOL, protože zpřístupňuje množství regionálních titulů vydávaných v letech 1880–1940. Bez problému si tak prohlédne více než 60 procent zdigitalizovaných stran.

Počet 32 milionů stran zdigitalizovaných v rámci NDK a další miliony stran v rámci Norských fondů, IOP či VISK7 může vzbuzovat obdiv v zahraničí. Taková Národní knihovna ve Vídni zdigitalizovala dosud jen 15,5 milionu stran. Zaměřila se však na periodika z let 1689 až 1945 a dálkově zpřístupňuje všechna! Fulltextové vyhledávání je navíc uživatelsky velmi přívětivé a měli by se jím inspirovat vývojáři nových verzí Krameria.

Verze K3 se přestala vyvíjet před sedmi lety, takže jsou postupně všechny instituce nuceny přejít na verzi K4 a K5. Na konci roku 2015 bylo vzdáleně přístupných už jen šest instalací K3 (v tabulce jsou názvy institucí psány kurzívou). Žádnými zdigitalizovanými stranami nebyla během dvou let doplněna instalace v NK (uživatelé se už pomalu smířili se skutečností, že osm milionů stran nebude nikdy převedeno z K3 do K4, ale nikoliv s tím, že se nedostanou ke stránkám zdigitalizovaným kolem roku 2010 ve VISK 7 malými institucemi, které nemají systém Kramerius a kopie předaly do NK k vystavení na jejím serveru), v NTK (nové digitalizáty se už dlouho ukládají jen do K4 a existence instalace K3 na webu NTK uživatele jen mate), VKOL (postupně převádí digitalizáty z K3 do K4, takže během roku 2016 se už asi bude vyhledávat jen v jediné instalaci) ani v královéhradeckém muzeu. Aktivně tak doplňují instalaci K3 jen knihovníci Divadelního ústavu a Městské knihovny v Praze. Počet zdigitalizovaných stran uvedený po vstupu Městské knihovny v Praze (MKP) do neoficiální verze K4 signalizuje, že snad už letos budou převedeny všechny stránky ve formátu DjVu do jpg. Nutnost instalovat speciální plugin pro verzi K3 totiž mnohé badatele od práce odrazuje. Navíc vyhledávání v dosavadní verzi v MKP je mimořádně pomalé a uživatelsky nepřívětivé.

Tabulky č. 1, 2

Použití verzí Krameria – v listopadu 2015 knihovny užívaly dvě verze K4 a dokonce šest verzí K5

Většina knihoven tedy již nabízí prohlížení a vyhledávání zdigitalizovaných dokumentů v prostředí verzí K4 a K5. Na rozdíl od verze K3 mohou zpřístupňovat nejen monografie a periodika, ale i rukopisy a staré tisky, k čemuž bylo dříve vhodné snad jen Manuscriptorium. Této možnosti zatím využila ve větší míře pouze MZK a VKOL. V K4 a K5 lze rovněž vystavit mapy (najdou se v Krameriovi MZK, JVK, Mendelovy univerzity v Brně a VKOL), ale kartograf zřejmě dá přednost systému DigiTool, protože se tak dostane k více než 30 000 map z Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty UK. Verze K5 je vhodná i pro hudebniny (těšit se můžeme na 522 zdigitalizovaných dokumentů MKP) a dokonce i pro zvukové nosiče (zatím jen 341 nahrávek MZK a 102 nahrávek MKP). V K4 lze uspět dokonce s vystavením neobvyklých dokumentů, jako jsou filmové scénáře (NFA) nebo záznamy z kartotéky padlých v první světové válce (DSMO).

Některé instituce využily v K4 možnost vytváření virtuálních sbírek. Tato možnost se hodí pro menší soubory zdigitalizovaných dokumentů, které by se jinak „ztratily“ v celé databázi. SVK v Hradci Králové tak zařadila do jedné virtuální sbírky dokumenty, které zdigitalizovala pro Knihovnu města Hradce Králové, a do druhé dokumenty pro Krkonošské muzeum ve Vrchlabí. Podobně postupovala MZK a vytvořila virtuální sbírky Rajhrad, Regionální muzeum v Mikulově a Muzeum Brněnska (vedle nepochopitelné sbírky Povinná četba s pouhými šesti monografiemi). Kupodivu knihy nakladatelství Academia z projektu E-knihy do každé knihovny zpřístupnili ve virtuální sbírce jen knihovníci NTK, KNAV a SVK v Ústí nad Labem. Přitom uživatelé raději pracují v jednom prostředí a nutnost přechodu do různých prostředí v rámci jedné knihovny je odradí.

Výsečový graf ukazuje, že v listopadu 2015 knihovny užívaly dvě verze K4 a dokonce šest verzí K5, tedy že nepřecházejí okamžitě na nejnovější verzi. Přitom každá novější verze přináší vylepšení a odstraňuje nedostatky té předchozí. Například až verze K4.8.6 odstranila chybu, kdy se u prvního nalezeného záznamu v každém dokumentu nezobrazovala slova před a za vyhledávaným výrazem. Přitom okolní slova pomáhají badateli posoudit, zda text bude relevantní, či nikoliv, což je důležité, když není volně přístupný celý dokument. A až od verze K5.0.2 lze využít mobilní aplikaci Krameria pro Android.

Lze předpokládat, že i v dalších letech se bude zvyšovat počet knihoven, které zvolí pro zpřístupňování zdigitalizovaných dokumentů systém Kramerius a které se zapojí do digitalizace. Nemusí se přitom obávat, že brzy nebudou mít co dělat. Existují totiž stovky titulů českých regionálních periodik z konce 19. století a z 1. poloviny 20. století, které podle Registru digitalizace nejsou ani ve fázi „ve zpracování“, ani ve fázi „plánovaná digitalizace“ (v současnosti je v těchto fázích evidováno pouze 3500 svazků 1600 titulů, v druhém případě 1500 svazků 600 titulů). Obavy nemusíme mít ani u periodik vydaných na českém a moravském území v němčině, přestože Rakouská národní knihovna již zdigitalizovala nejen některé tituly vydané v Praze a Brně, ale i ve Varnsdorfu, Českém Krumlově nebo Uničově.

Potřebné se v budoucnu stanou nástroje nad databázemi zpřístupňujícími zdigitalizované dokumenty; tyto nástroje dokážou paralelně prohledávat, šetřit čas uživatelům, poskytovat i informace typu: v které nejbližší knihovně od místa uživatele bude volně přístupný celý zdigitalizovaný dokument (zatím lze zjistit jen knihovnu, která titul zdigitalizovala, přes Registr digitalizace nebo Souborný katalog ČR, ale ne místa, kde jsou zreplikované digitalizáty).

Přede dvěma roky jsem zmiňoval projekt České digitální knihovny (ČDK), který by měl umožnit vyhledávání ve více krameriovských instalacích. V tuto chvíli pracuje sice jen se zdroji KNAV, MZK, NTK a NDK, ale až přibudou data z dalších krameriovských knihoven, vzroste i počet uživatelů, pro něž bude ČDK nepostradatelnou.

1 Předchozí články vyšly v časopise Čtenář, 64, 2012, č. 4, s. 136–139 a Čtenář, 66, 2014, č. 4, s. 141–144.

2 Kromě systému Kramerius je používán fakultními knihovnami Univerzity Karlovy v Praze systém DigiTool (https://digitool.cuni.cz/) společnosti ExLibris. Mezi uživateli je hodně oblíbená Česká digitální matematická knihovna (http://dml.cz/) a Digitální archiv Ústavu pro českou literaturu AV ČR (http://archiv.ucl.cas.cz/), které bohužel neumožňují fulltextové hledání. To při prohledávání matematických vzorečků tolik nevadí, ale při práci se zdigitalizovaným Rudým právem ano. Aspoň jsou uživatelsky přívětivé – na rozdíl od digitalizované knihovny Katolické teologické fakulty UK Depositum (http://depositum.cz/). Dost si lze slibovat od nové funkcionality Digitální knihovna společnosti KP-SYS, která v r. 2015 do systému Portaro převedla zdigitalizované dokumenty knihovny Národní galerie v Praze právě z Krameria.

3 Přehled odkazů na jejich weby stále udržuji na Wikipedii https://cs.wikipedia.org/wiki/Syst%C3%A9m_Kramerius.

4 Blíže o těchto projektech seriál článků zveřejňovaný ve Čtenáři od roku 2014.


Diskuze ke článku "Kramerius v českých a slovenských knihovnách na konci roku 2015"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2