ROZHOVOR s TOMÁŠEM PAVELKOU, sedmnáctiletým knihovníkem z mořické knihovny

„Knihovny, které zaspaly, se musí jednoduše probrat“

Vědecká knihovna v Olomouci zajišťuje kromě jiného výkon regionálních funkcí. Zjednodušeně řečeno: dohlíží a stará se o to, aby i ta nejmenší knihovna v kraji nabízela základní knihovnické a informační služby všem uživatelům. Odměnou je Diplom za moderní knihovnické a informační služby v rámci krajského kola soutěže Vesnice roku 2015, který letos obdržela Zámecká knihovna v Mořicích na Prostějovsku. Díky němu postoupila i do celostátního kola soutěže Knihovna roku, kterou každoročně vyhlašuje Ministerstvo kultury ČR.

Očima autorky

Mořický knihovník Tomáš Pavelka (Foto Dušan Pavelka)Když jsem poprvé vstoupila do knihovny oceněné v Olomouckém kraji, čekala jsem knihovnu malou, ověšenou uměleckými díly z místní mateřské školy, s dostatkem přirozeného světla, novými neopotřebovanými knihami a s usměvavou, boubelatou paní knihovnicí. Vždyť kdo jiný by mohl úspěšně vést malou obecní knihovnu?

Mýlila jsem se skoro ve všem. Kromě knih. Nejvíc jsem se však spletla v knihovnici. Knihovnice totiž nebyla ani boubelatá, ani paní – byl to mladý dvoumetrový čahoun Tomáš Pavelka, místní knihovník. Druhá myšlenka byla, že to určitě dostal příkazem. Taky omyl. Sedmnáctiletý Tomáš Pavelka je skutečně knihovníkem mořické obecní knihovny ze své vlastní iniciativy. Je příjemný, přátelský, komunikativní, za každou cenu profesionální a hlavně – dělá svou práci velmi rád. A na knihovně to je vidět. Mají tu sedací pytle, dětský koutek pro maminky s dětmi, erotickou knihovničku pro dospělé za decentní průsvitně rudou záclonkou a dokonce i domácí kino vedle útulného zámeckého krbu. Co si přát více? Kávu? I tu vám tu uvaří za symbolickou cenu. Přijměte spolu s námi pozvání do Zámecké knihovny Mořice.

Myslím, že hned na začátku by si čtenáři rádi přečetli, jak by mladý knihovník popsal mořickou knihovnu – stručně a pokud možno výstižně.

Knihovna je určena všem generacím, to je to nejvýstižnější – musí oslovit ty nejmenší, mládež, dospělé i seniory. Tomu je podřízen prostor knihovny i nabídka jejích služeb čtenářům a návštěvníkům. Knihovna se nachází ve čtyřech místnostech mořického zámku, proto má v názvu přívlastek zámecká, což ji samo o sobě činí neobyčejnou. Instituce knihovny má v obci více než stoletou tradici, mohu tedy přidat i přívlastek tradiční. V současnosti je moderně technologicky i interiérově vybavená, otevřená a vstřícná nejen k obyvatelům obce. Důležité je ale neusnout na vavřínech, pořád je co zlepšovat.

Jak jste se ke knihovně vlastně dostal a jak dlouho v ní působíte? V jakém byla knihovna stavu, když jste se do ní přišel poprvé podívat? Co se za tu dobu změnilo?

Před deseti lety jsem se přihlásil do keramického kroužku, jehož činnost zaštiťuje obecní úřad; vedla ho tehdy paní hospodářka (hospodářka obce – pozn. autorky) společně s předsedkyní kulturní komise. V té době jsem také poprvé navštívil knihovnu, šel jsem si vypůjčit knížku Z deníku kocoura Modroočka, četli jsme ji společně ve škole. Knihovna měla jen dvě místnosti se starým vybavením, ale i tak jsem ji rád navštěvoval. A už v té době jsem si tam jako malý zvídavý kluk, který chce být jako dospělí, hrál na knihovníka. Působením mnoha faktorů (finance, zájem čtenářů atd.) bohužel knihovna stagnovala a začala omezovat svou činnost ve většině oblastí. Čas plynul, já jsem začal pomáhat s pořádáním kulturních akcí i s vedením kroužku a na knihovnu jsem i docela zapomněl. To se změnilo v roce 2013, kdy začala z podnětu tehdejší knihovnice a starosty rekonstrukce knihovny a současně s ní probíhala i rekonstrukce prostor kroužku, takže jsme s knihovnicí nakoupili společně vnitřní vybavení. Dá se říct, že jsme se v tomto ohledu doplňovali a radili si, ona mne později přizvala k realizaci rekonstrukce knihovny. Do konce letních prázdnin se knihovna rozšířila o dvě nové místnosti a měla základní vybavení, tedy knihovní regály, studijní místa, výpůjční pult… Pracovnice úseku regionálních funkcí z prostějovské knihovny nás naučily obalovat a značit knihy, byly nakoupeny nové knihy a knihovna zahájila svoji proměnu. Jako knihovník jsem začal pracovat v dubnu 2014, dnes jsou to téměř dva roky. Během tohoto období byla rekonstrukce dotažena do konce po všech stránkách – od zavedení ústředního topení po elektronickou katalogizaci knih. Také byly realizovány dva dotační projekty z programu Ministerstva kultury ČR VISK 3 (dotační projekty na nákup počítačové techniky pozn. autorky) a bylo uspořádáno mnoho kulturních i vzdělávacích akcí.

Jste tedy poměrně akční pracovník obecní knihovny – organizujete výstavy, vernisáže, setkání seniorů při sledování obecní filmové kroniky. Kde berete nápady? Necháváte se někde inspirovat?

Zpočátku jsme akce vymýšleli hlavně sami, sestavovali jejich plán, který snad ani nebylo možné dodržet. Celý systém fungoval většinou na principu, že my knihovníci vymyslíme akci a až poté zajistíme vše ostatní (přednášejícího, program atd.), což nebylo moc komfortní. V poslední době se spíše inspiruji, potkávám zajímavé lidi, které potom pozvu na besedu či přednášku, získám nějaké materiály (třeba právě obecní filmovou kroniku), kterých se dá použít ke společnému promítání. Občas přijdou nějaké tipy na akce z okolních vesnic či sami návštěvníci mají nějaké přání, což samozřejmě také vítám.

Mimo jiné vydáváte i občasník, informační bulletin Zámecké knihovny v Mořicích. Na konci textu se vždy podepisujete jako Tomáš Pavelka, knihovník. Jaký máte k profesi knihovníka vztah? Myslíte si, že jste ten správný knihovník v malé obci? A jaké vlastnosti má podle vás správný knihovník vlastně mít?

Knihovnictví dělám rád, být knihovníkem v malé knihovně na vesnici, pokud je knihovna podporována, je skvělá práce. Když se ohlédnu, tak jsem během těch dvou let musel překonat v knihovně spoustu překážek, řešit občas velmi vyhrocené situace, ale stálo to všechno za to, měl jsem radost z každého pokroku. Napsal jsem si dlouhý seznam úkolů, postupně jsem je plnil, ale také připisoval nové. Za rok jsem seznam mohl založit do složky, bylo splněno. Teď si říkám, že je až neuvěřitelné, že se to všechno povedlo. Nemohu posoudit, jestli jsem správný knihovník, na to jsem opravdu malý pán (což zní trochu ironicky, protože má výška přesahuje dva metry). Správný knihovník by měl být hlavně motivovaný, aby dokázal všechno zvládnout a posunul knihovnu kupředu, dále komunikativní, pracovitý, nápaditý, se smyslem pro pořádek a systém, plný odhodlání, skromný (většinou knihovna nedostává tolik financí, kolik by knihovník chtěl, a také průměrný plat knihovníka dosahuje jen 60 % průměrné mzdy v ČR), cílevědomý a přístupný novým věcem a postupům.

Při své práci se mnohdy setkávám s názorem, že obecní knihovny jsou zbytečné a do budoucna zaniknou. Co si o tom myslíte vy? Má existence obecní knihovny podle vás smysl? Jak se k vaší knihovně staví obyvatelé Mořic?

S tímto názorem se neztotožňuji a ani ho moc neslýchávám. Obyvatelé obce mají názory různé, čtenáři hodnotí knihovnu často velmi pozitivně, obecně převažují u občanů také pozitivní ohlasy, avšak i v Mořicích se najde skupina lidí, která považuje knihovnu za zbytečnou a raději by peníze investovala do pozemních komunikací apod. Tento jev je běžný, nejde se zavděčit každému. Obecní knihovny jsou mnohdy jedny z mála stále fungujících institucí v malých obcích – podporují vzdělanost a kulturní život, mohou nabídnout alternativu trávení volného času všem generacím, starat se o paměti obce či obecní web a mnoho dalšího. Zkrátka knihovna by měla být jedním z podpůrných pilířů života v obci a nositelkou tradic, obecní historie i současnosti.

Letos jste převzal v rámci krajského kola soutěže Vesnice roku 2015 ocenění Diplom za moderní knihovnické a informační služby. Co to pro vás znamená? Byla hodnoticí komise překvapena, že knihovna, kterou má pod palcem středoškolský student, je na takové úrovni?

Je to obrovské ocenění pro všechny, kteří se do tohoto dlouhodobého projektu zapojili. Myslím, že mě hodně motivovalo k další práci a dalo mi zpětnou vazbu od někoho, kdo tomu opravdu rozumí, což je velmi důležité. Během návštěvy krajské komise jsme v knihovně ještě pracovali ve dvou (dříve byli v mořické knihovně dva knihovníci – pozn. autorky), komise kladně ohodnotila knihovnu jako prostor i jako fungující instituci. Obdobné hodnocení jsem pak, po odchodu kolegyně, přijímal už sám od celostátní komise soutěže Knihovna roku 2015.

Studenti rekvalifikačního knihovnického kurzu každý rok zpracovávají esej na téma, jak bude podle nich vypadat knihovna za 10 let. Jak to vidíte vy? Jak podle vás bude vypadat knihovna roku 2026 nebo knihovna roku 2036? Můžete jít klidně i dál do budoucnosti.

Kde bude knihovnictví za deset až dvacet let, si netroufám ani odhadovat. Téměř veškerý vývoj se velmi zrychluje a lidé často mění svůj životní styl – uvidíme tedy, nemám přesnou představu.

Využíváte vy sám jako student Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži služeb nějaké knihovny? Co na knihovnických službách nejvíce oceňujete? A co by se naopak podle vás mělo změnit?

Navštěvuji školní knihovnu a využívám jejích služeb, pak samozřejmě využívám služeb knihovny, kde pracuji, občas zavítám na exkurze do knihoven po celé republice za inspirací. Oceňuji práci knihovníků (sám vím, že to není tak lehké, jak se může zdát na první pohled), pak také mediální tvorbu některých knihoven; obecně jsem rád za každého knihovníka, který pracuje s radostí, inovativně a je tu v prvé řadě pro návštěvníky knihovny. Měli bychom knihovny podporovat dlouhodobě, jsem knihovník v malé základní knihovně, vidím proto hlavně problémy v této skupině knihoven. Knihovny se musí modernizovat, ty, které zaspaly, se musí jednoduše probrat, dohnat alespoň něco a hlavně nastartovat růst, to je zásadní. Musí se rozhoupat hlavně sami knihovníci v knihovnách, které to potřebují – vypracovat základní projekt rekonstrukce nebo strategii rozvoje a předložit tento dokument vedení obce, které snad vyjde vstříc, pokud bude vidět zájem knihovníka i čtenářů. Pak je třeba začít knihovnu modernizovat, zefektivnit její chod, jít s dnešní dobou, vzdělávat knihovníky daného regionu a propagovat knihovnu – těmito cestami se může knihovna rozvíjet dále a udržet si své místo u čtenářů i v obci.

Jaké jsou vaše knihovnické a osobní plány do budoucna? Jsou spjaté s mořickou knihovnou, nebo už hledáte následovníka?

Příští rok maturuji, pak bych rád studoval právo na Masarykově univerzitě v Brně. Studium bych chtěl i nadále sloučit s mořickou knihovnou, snad to bude možné, nástupce proto zatím nehledám.

Ptala se LUCIE RYSNEROVÁ lucie.rysnerova@vkol.cz


Diskuze ke článku "ROZHOVOR s TOMÁŠEM PAVELKOU, sedmnáctiletým knihovníkem z mořické knihovny "

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2