FROM THE CONTENTS – AUS DEM INHALT

OD REDAKČNÍHO STOLU

POZNÁMKY DO DIÁŘE – NEUŠLO NÁM

TÉMA: Český webový archiv v novém kabátku

Od vzniku webu v 90. letech minulého století narostl počet dokumentů publikovaných online do obrovského množství. Web se zároveň stal místem, kde se lidé přirozeně kulturně projevují. Obsah publikovaný na webu se proto stal předmětem zájmu institucí, které se starají o uchování kulturního dědictví pro další generace.

450 let Vědecké knihovny v Olomouci: malé ohlédnutí za velkolepou výstavou

V letošním roce si Olomoučané připomínají 450 let existence vědecké knihovny ve svém městě. A slaví toto jubileum velkolepě. Pod názvem Chrám věd a múz připravili pracovníci Vědecké knihovny v Olomouci ve spolupráci s Muzeem umění v Olomouci a Vlastivědným muzeem v Olomouci reprezentativní výstavu, která byla instalována ve třech historických objektech. Veřejnost měla možnost prohlédnout si skutečné poklady  – především z bohatých historických fondů Vědecké knihovny.

CO PRO VÁS PŘIPRAVUJEME…

POSTŘEHY – NÁZORY: Oborová brána ART a Centrální portál knihoven

K problematice se vyjádřili PhDr. Ila Šedo a Ing. Petr Žabička

Z KNIHOVNICKÝCH STATISTIK: Návštěvníci a uživatelé knihoven

Z OBÁLKY

Čtenářská loď

JEDENÁCTERO POHÁDEK O PUBLIC RELATIONS: Pohádka pátá

O novinářích

Povídali jsme si o reciprocitě. My lidé jsme nastaveni tak, abychom laskavosti opláceli. Pomůže-li nám někdo, chceme mu také pomoci. Jak tento princip uplatnit při spolupráci s novináři?

Projekt PRALIT: Záchrana a zpřístupnění pražské židovské literatury v Městské knihovně v Praze

Projekt nese název PRALIT – Záchrana a zpřístupnění pražské židovské literatury. Jeho cílem je popularizovat a digitalizovat vybrané dokumenty zaměřené na židovskou tematiku z hudebního úseku, depozitního fondu a fondu vzácných tisků Městské knihovny v Praze.

JAK NA TO: Vzorové pracovní náplně – pomůcka (nejen) pro personalisty. 2. díl

Referenční knihovník

ČESKÁ ČTENÁŘSKÁ REPUBLIKA: Vybrané fenomény – 1

Remarque

Kapitoly z připravované knihy Česká čtenářská republika /generace – fenomény – životopisy/, která je založena na anonymně nahraných čtenářských životopisech české populace; životopisy narátorů (celkem 138) byly pořízeny v letech 2009–2015.

KNIHOVNÁM V MALÝCH OBCÍCH: Jak se budí knihovny: Buďme vidět

Wikipedie: Zkracujeme cestu k informacím

Wikipedie, největší encyklopedie všech dob, nedávno oslavila 15 let své existence a stává se nedílnou součástí internetu, kulturním dědictvím z počátku našeho milénia. Stále více se zaměřuje na kvalitu – vylepšuje prameny informací, zpřesňuje je a k tomu všemu hledá partnery mezi podobně smýšlejícími institucemi.

JAK SE DĚLÁ DOBRÁ DĚTSKÁ KNIHOVNA... Na ingrediencích záleží

Tentokrát z dětského oddělení Městské knihovny v Novém Městě nad Metují.

RECENZE: Danajský dar svobody a bohatství

ROTH, Joseph. Příběh tisící druhé noci. Vydání první.

Přeložil Miroslav STUCHL. Praha: Volvox Globator, 2016. 163 stran.

Ústřední technická knihovna dopravy se představuje

VÁLKA WALKEROVÝCH ANEB JAK VYZRÁT NA LITERÁRNÍ WORKSHOPY

Život je dialog – každý si rád představuje, že by ve skutečném životě dokázal zformulovat trefnou a přesnou repliku, která by ostatním vyrazila dech, nebo jen tak hodit do placu hlubokomyslnou myšlenku – jako by se nechumelilo.

Připravila ZLATA HOUŠKOVÁ zlata.houskova@gmail.com

REFERENČNÍ KNIHOVNÍK – CHARAKTERISTIKA TYPOVÉ POZICE

Referenční knihovník zprostředkovává uživatelům knihovnické a informační služby vlastní knihovny, knihoven oborově nebo regionálně příbuzných a národního systému knihovnických a informačních služeb jako celku, vede evidenci referenčních dotazů, vyhodnocuje zpětnou vazbu kvality knihovnických a informačních služeb pro uživatele vlastní knihovny i celého systému.

Odborná příprava a certifikáty

Nejvhodnější přípravu pro tuto pozici poskytuje střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru informační služby, knihovnictví. Jinou alternativu představuje střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru publicistika, střední vzdělání s maturitní zkouškou na gymnáziu, střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru knihkupectví, střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru ekonomika odvětví (oborů), střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru ekonomika a podnikání a střední vzdělání s maturitní zkouškou (bez vyučení) v oboru administrativa.

Měkké kompetence (úroveň 1–5)

Efektivní komunikace (3), kooperace (3), kreativita (3), flexibilita (3), uspokojování zákaznických potřeb (4), výkonnost (3), samostatnost (4), řešení problémů (3), plánování a organizování práce (3), celoživotní učení (4), aktivní přístup (3), zvládání zátěže (3), objevování a orientace v informacích (4), ovlivňování ostatních (3).

Obecné dovednosti (úroveň 1–3)

Počítačová způsobilost (3), numerická způsobilost (2), ekonomické povědomí (2), právní povědomí (2), jazyková způsobilost v češtině (2), jazyková způsobilost v angličtině (2), jazyková způsobilost v dalším jazyce (1).

Odborné znalosti

Pro výkon této typové pozice jsou obvykle požadovány teoretické znalosti z těchto oblastí: knihovnické a informační služby, literatura, státní informační a kulturní politika, informační procesy, instituce v informační oblasti, normy, standardy a metody zpracování knihovních fondů (AACR, MARC/UNIMARC, Konspekt aj.), automatizované knihovní systémy české i zahraniční, informační potřeby a bariéry, formy a metody individuální a kolektivní práce s uživatelem knihovnických a informačních služeb, organizace a ochrana knihovního fondu, profilování, budování, zpracovávání a katalogizace informačních, knihovnických a archivních fondů, metody zpracovávání rešerší, pravidla ochrany osobních údajů, autorské právo v ČR a zahraničí, vývoj písemnictví, psacích látek a potřeb, dějiny knihoven a knihovnictví, počítačové zpracování textů a tabulek; výhodné: principy digitalizace dokumentů a knihovních fondů, marketing a marketingová komunikace, pravidla evidování korespondence, smluv a dalších dokumentů.

Odborné dovednosti

Pro výkon této typové pozice jsou obvykle požadovány tyto praktické dovednosti: orientace v základních elektronických informačních zdrojích, orientace v nakladatelské politice v ČR a zahraničí, orientace v aktuálně vydávaných titulech, poskytování bibliografických a rešeršních služeb v knihovnách s lokální a regionální působností, poskytování výpůjčních služeb v knihovnách s lokální a regionální působností (včetně meziknihovních), evidence, katalogizace a adjustace v knihovnách s lokální působností, ovládání automatizovaného knihovního systému v relevantních modulech, vyhledávání bibliografických a faktografických informací, jejich ověřování a správa bází dat, formální a obsahová analýza textu, rychlé čtení, odborná komunikace se čtenáři, uživateli a zákazníky v knihovnách.

VZOROVÁ NÁPLŇ PRÁCE – referenční knihovník

— Poskytuje knihovnické a informační služby.

— Poskytuje referenční a faktografické služby a informace.

— Vyhledává a formuluje odpovědi na informační požadavky uživatelů s využitím interních a externích informačních zdrojů; vede statistiku dotazů.

— Sleduje, shromažďuje a hodnotí informační potřeby a požadavky uživatelů ve vazbě na profilaci a aktualizaci fondů; sleduje nakladatelskou produkci a spolupracuje s útvarem akvizice v knihovně.

— Sestavuje jednoduché rešerše s využitím databází a informačních zdrojů domácí a zahraniční provenience; doplňuje interní databáze.

— Komunikuje (osobně, písemně, telefonicky, elektronicky) s uživateli.

— Vede vstupní pohovory s uživateli; provádí základní instruktáže a školení uživatelů o poskytovaných knihovnických a informačních službách instituce a jejich právních podmínkách.

— Poskytuje odbornou informační pomoc uživatelům při práci s ICT (internet, multimediální aplikace, e-čtečky, …), vyhledávání v databázích a práci s elektronickými katalogy; řeší problémy ICT pro uživatele ve spolupráci s příslušným útvarem knihovny.

— Zabezpečuje základní informační vzdělávání uživatelů.

— Podílí se na výpůjční činnosti, provádí veškeré činnosti spojené s automatizovaným/klasickým výpůjčním protokolem (registrace a evidence čtenářů, výpůjček; rezervace, agenda vymáhání nesplněných závazků uživatelů, agenda tržeb oddělení atd.).

— Vede denní, měsíční, celoroční statistiku knihovnických a informačních služeb.

— Podílí se na vypracovávání písemných rozborových podkladů za svěřený úsek.

— Udržuje knihovní fond pro dospělé čtenáře ve volném výběru, podílí se na jeho revizi a aktualizaci (navrhuje dokumenty k opravám a odpisu).

— Pečuje o úsek regionální literatury a prezenční fond knihovny.

— Buduje databáze regionálních osobností, podílí se na tvorbě regionálních autorit a harmonizaci slovníku autorit se vztahem k regionu; podílí se na analytickém popisu článků z denního tisku se vztahem k regionu.

— Udržuje informačně bibliografický aparát útvaru/knihovny (např. katalogy a kartotéky) a seznamuje s ním uživatele.

— Identifikuje, vyhledává, vybírá a připravuje předlohy pro reprografické služby uživatelům; zajišťuje kopírovací služby včetně elektronických; spravuje kopírky na mince.

— Poskytuje vnitrostátní meziknihovní služby (informační, výpůjční, reprografické) včetně přijímání požadavků a ověřování citací a poskytované služby eviduje.

— Spolupracuje v národním systému knihovnických a informačních služeb.

— Provádí základní činnosti v oblasti public relations a marketingu knihovny včetně spolupráce s partnery knihovny; prezentuje knihovnické a informační služby knihovny.

— Spolupracuje při vedení, evidenci a hodnocení odborné praxe.

— Spolupracuje při zajišťování exkurzí v knihovně.

— Podílí se na přípravě a realizaci vzdělávacích a kulturních aktivit knihovny, spolupracuje se středními, resp. vysokými školami.

Metodická poznámka:

V řadě knihoven, zejména menších, může referenční knihovník vykonávat zároveň práce některých dalších pozic (např. péče o studovnu aj.); v nejmenších knihovnách je pak obvyklá kumulace většiny činností bez ohledu na konkrétní pozici. To vše je třeba zohlednit v konkrétní pracovní náplni v konkrétní knihovně.

Příště: Knihovník v knihovně pro děti

JIŘÍ TRÁVNÍČEK travnicek@ucl.cas.cz

Remarque

Kapitoly z připravované knihy Česká čtenářská republika /generace – fenomény – životopisy/, která je založena na anonymně nahraných čtenářských životopisech české populace; životopisy narátorů (celkem 138) byly pořízeny v letech 2009–2015.

Pokud bychom hledali autora s největší mezigenerační – či možná spíše transgenerační – prostupností, tu ho máme. Zůstává čten a oblíben ve všech generacích, a to i přesto, že byl vždy součástí povinné četby. Ani ona nedokázala jeho čtenáře odradit. Rovněž ve statistických výzkumech z let 2007, 2010 a 2013 se objevuje na nejvyšších místech pomyslného žebříčku popularity.1 Zejména román Tři kamarádi je čtenářskou trvalkou; v menší míře pak i autorův nejslavnější román Na západní frontě klid.2 Druhá z knih patřila k nejoblíbenější četbě již v době svého prvního českého vydání, jak prozrazuje anketa Lidových novin „Kterou nejzajímavější knihu jste letos četl?“.3 V roce 1929 v ní – s velkou převahou – zvítězila.

Podívejme se na tento fenomén i z poněkud jiné strany. Životní čtenářská dráha může být viděna jako série několika iniciací: na začátku je to první setkání s knihou, tedy vzpomínka na to, kdy kniha vstoupila do našeho života; a protože v tomto období ještě neumíme číst, vstoupila sem jako předmět. Něčím jiný, než byly ostatní. Další iniciaci, vpravdě zlomovou, představuje, když se naučíme číst, tedy když se pro nás otevře oblast symbolického světa písmen, která dává našemu vědomí zcela novou dimenzi. A třetí podstatnou iniciaci tvoří okamžik, kdy opouštíme dětskou četbu a vstupujeme do četby „dospělé“. Stavíme se tím jakoby na vlastní nohy, a to hned dvakrát. (1) Nastává doba, kdy už přestáváme potřebovat, aby nám předčítali ostatní; čtení jsme zvládli technicky natolik, že se v něm můžeme spolehnout na vlastní síly. (2) A současně už si své čtení chceme řídit sami. A tohle vše se spojuje v potřebě číst už něco jiného než pohádky, pověsti, dobrodružnou literaturu či dívčí románky. Ano, tato kapitola by se mohla jmenovat i „Z dětské na dospělou“ s podtitulem „Třetí čtenářská iniciace“.

Kolem patnácti

Začněme jednou výpovědí protiremaquovskou: „Já jsem třeba ani jednou nepřečetl ani jednu knihu od Remarqua, protože jsem se k tomu v pubertě nedostal. Teď čtu Harryho Pottera, ale Remarqua ne.“4 Zde není tak důležité to, co se říká, ale proč se to říká. Narátor z televizní generace (45–64 let) přiznává, že Remarqua nečetl. Ale proč? Protože se k němu nepropracoval v čase svého počínajícího „rozumbraní“ (v pubertě). Nepřímo se tak připouští, že podle všeho byli tací, kteří to v daném věku stihli. On to však nestihl a v životě již na tuto vlnu nenaskočil. Následující narátorka říká totéž, ale z poněkud jiné strany: „Měla jsem ráda, i když se k němu už nevracím, Remarqua, toho jsem měla kompletně celého, teď vím, že vyšly ještě dvě knížky, které kdysi dávno u nás nebyly. Ale jednu z toho jsem si teda půjčila v knihovně, ale nevím, možná už mě ten Remarque tak jako přešel… Ale ta už mě teda moc nezaujala.“5 Ano, četla jsem ho kdysi, ale už nemám potřebu si tuto četbu opakovat. A když jsem chtěla na dávnou vlnu naskočit, už to nezapůsobilo; kouzlo odvanulo.

A ještě jedna perspektiva: „Měli jsme také číst Tři kamarády od Remarqua – to se mi docela líbilo. Opravdové zalíbení pro Remarqua jsem objevila až později. To až v období deváté třídy – kolem mých patnácti let. V deváté třídě jsem přešla na šestileté rakouské gymnázium.“6 Zde zase Remarque přichází příliš brzy (na počátku druhého stupně, tj. kolem deseti let). Teprve až věk o něco pozdější (patnáct let) umožňuje se s ním čtenářsky plnohodnotně setkat. Jeden narátor to ostatně formuluje zcela explicitně: „Asi pět až deset let po válce jsem začal číst knihy o válce, knihy líčící osudy Židů a podobné, ale jen po určitou dobu jsem to četl, protože i takového tématu se člověk nasytí a přestane to bavit. Například je to tak s Remarquem. Jak jsem říkal již na začátku, v každé době života se člověk zajímá o něco jiného.“7 Anebo ještě jiný hlas – a opět dost explicitní: „V té době se četlo hodně, taková ta typická středoškolská literatura, například Remarque.“8

Autor přestupný

Výpovědi ukazují, že Erich Maria Remarque je typickým autorem, se kterým je dobré se potkat ve věku střední školy nebo na přelomu základní a střední školy, tedy kolem patnácti let. Jde o dobu, kdy naše čtenářská mysl očekává, že se jí dostane něčeho jiného, než na co byla zvyklá z let předchozích. Už nás neuspokojují knihy dobrodružné (chlapci) či milostné románky (dívky); chceme a potřebujeme být syceni něčím, co nás přesune z iluzivního světa do světa více reálného. Není proto asi překvapující, že Remarque je spojován s jednou podstatnou iniciační událostí našeho čtení, a sice přestupem do „dospělé“ četby: „Remarque pro mě byl i takovým tím přestupem do jiných knížek, do dospělé četby. Čím to bylo jiné? Že už to není takové dětské. Dřív když jsme četli, tak ty postavy byly takové spíš pohádkové. Proti tomu ten Remarque už mi připadl takový pravdivý; bylo to víc životopisné. Hlavně že psal, jaké to v té době bylo.“9

Remarquovy romány tak čtenářům umožňují jinou reflexi jich samých, ale v mnoha případech jde o první vážnou četbu, která jim dává nahlédnout do jiné doby – konkrétně do první světové války či poválečného Německa. Máme jedno svědectví, že Remarque znamená i podnícení zájmu o válečnou literaturu, jinde zase o osudy Židů a židovství. Je zkrátka autorem, jenž nás seznamuje s palčivými tématy moderních dějin. V tomto věku nás – možná poprvé – nutí zamyslet se nad tím, jaké to bylo tehdy a jaké to máme teď: „Christopher Paolini, co napsal Eragona, vás taky dostane do příběhů, ale i Hemingway nebo Remarque. Tam si zase uvědomíte, jak to měli dřív, a když se to pak snažíte srovnat s životem teď, jak si tolik lidí stěžuje, co nejde dělat, jak nemůžeme sem… ale vůbec si neuvědomujou, že lidi tenkrát nemohli vůbec nic.“10 V Remarquovi se nám tedy dostává i jisté lekce historického uvědomění; některým z nás možná dokonce úplně první. Konkrétně že knihy nás nemusí jen poutat svými exotickými (do bezčasí umístěnými) příběhy, ale že dokážou líčit či zobrazovat něco skutečného, ba víc: že dokážou zobrazovat skutečnost, která nemusí být ta „naše“, z „našeho“ času.

Čím to, že zrovna tomuto autorovi se daří již po dlouhou dobu zaujmout toto důležité místo v našich čtenářských životopisech? Jde určitě o souhru „vnějších“ a „vnitřních“ motivů. Za mnohé může mezigenerační předávání, které obstarávají dílem domácí knihovny, dílem škola. Za mnohé však může samotné dílo. Nejvíc asi jeho inkluzivní povaha, tedy i jistá schematizace či sentimentalizace, chceme-li, nikoli však nevkusná ani naivní, ale taková, jež umí vytvořit postavy, s nimiž se lze identifikovat, prožívat jejich osudy. To vše bez křiklavého moralizování a ideové tendence.

Remarque je jedním z autorů, bez kterého by naše čtenářsko-kulturní (ba i sociální) zrání bylo neúplné. Zároveň ovšem platí, že je nutné se s ním potkat právě v čase tohoto zrání, tedy tehdy, kdy jsme na tuto změnu nastaveni. Dané období nemusí být někdy delší než dva roky. Pravidlo, jež bychom mohli nazvat remarquovskou maximou.

1  V součtu všech tří výzkumů patří Remarquovi mezi nejoblíbenějšími autory druhá příčka; románu Tři kamarádi patří příčka devátá.

2  Román Na západní frontě klid (německy 1928) česky vyšel (do roku 2015) v jedenácti vydáních; poprvé v roce 1929 (autorizovaný překlad Bohumila Mathesia); největší náklad (183 000) mělo vydání z roku 1967; Tři kamarádi (německy poprvé 1936) vyšli v devíti českých vydáních (poprvé v roce 1962); toto vydání bylo také nejpočetnější (140 000).

3  „Kterou nejzajímavější knihu jste letos četl“, Lidové noviny 9. 11. 1929, s. 17–22.

4  Středoškolský profesor biologie, 50 let.

mce_name=a name=5 class=mceItemAnchor v:shapes="_x0000_i1029">5  Důchodkyně, dříve mistrová, 67 let.

mce_name=a name=6 class=mceItemAnchor v:shapes="_x0000_i1030"> 6  Studentka (gymnázium), 19 let.

7  Důchodce, dříve lékař, 85 let.

mce_name=a name=8 class=mceItemAnchor v:shapes="_x0000_i1032">8  Redaktorka, 52 let.

9  Student (střední odborné učiliště), 18 let.

10  Žákyně (základní škola), 15 let.

Život je dialog

Jsou knihy, ve kterých nenajdete jediný dialog, jedinou přímou řeč. Ale to jsou spíše výjimky. Čtenář odchovaný filmovými dialogy po slovních přestřelkách touží. Každý si rád představuje, že by ve skutečném životě dokázal zformulovat trefnou a přesnou repliku, která by ostatním vyrazila dech, nebo jen tak hodit do placu hlubokomyslnou myšlenku – jako by se nechumelilo.

INSPIRACE Z KNIHOVEN: Děti prožily Noc na Karlštejně

INSPIRACE Z KNIHOVEN: Do knihovny i do kina

INSPIRACE Z KNIHOVEN: Čáslavští autoři představují své knihy

LITERÁRNÍ VÝROČÍ – ČERVENEC

SYLVA ŠIMSOVÁ SE HLÁSÍ Z ANGLIE

Veřejné knihovnictví v Británii řečí statistických ukazatelů

ČTENÁŘ INFORMUJE

ZE SVĚTA

NOVINKY Z FONDU KNIHOVNY knihovnické literatury Národní knihovny ČR

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2