RECENZE: Danajský dar svobody a bohatství

PETR NAGY

ROTH, Joseph. Příběh tisící druhé noci. Vydání první.

Přeložil Miroslav STUCHL. Praha: Volvox Globator, 2016. 163 stran.

Obálka knihyRakouský spisovatel Joseph Roth (1894–1939) nepatří v našich končinách k autorům neznámým a jeho nejslavnější prózy Pochod Radeckého, Kapucínská krypta nebo Job se dočkaly již několikerého českého vydání. Román Příběh tisící druhé noci (Die Geschichte von der 1002. Nacht, 1939), jehož název odkazuje k proslulému cyklu orientálních příběhů, se řadí k Rothově pozdní tvorbě, vznikající po jeho odchodu z Německa roku 1933 (krátce po zvolení Adolfa Hitlera říšským kancléřem). Próza vyšla poprvé v roce 1939, kdy její autor umírá v pařížském exilu, a do češtiny ji přeložil Miroslav Stuchl – knižnímu vydání jeho překladu ovšem předcházelo natočení 15dílné rozhlasové četby na pokračování (v režii Ivana Chrze účinkoval Jiří Ornest), kterou vysílal Český rozhlas 3 – Vltava od října 2012.

Dvojici hlavních tematických okruhů Rothova psaní představuje východní židovství a Rakousko-Uhersko, dva zanikající světy autorova mládí. Dotyčný román pak nepochybně přináleží k druhé z naznačených linií jeho tvorby a svět habsburské monarchie zachycuje ve zdánlivě klidném, bezmála idylickém stadiu – uprostřed „dlouhého“ 19. století. Paradoxně však právě Příběh tisící druhé noci patří k nemnoha autorovým prózám, kde nostalgii střídá kritická reflexe jeho milované vlasti a starých časů, onoho zweigovského „světa včerejška“, s jehož koncem se nikdy zcela nesmířil.

(Anti)hrdinou románu je totiž rytmistr baron Alois Franz von Taittinger, jehož postava tak reprezentuje hned dvě stěžejní sféry rakouského mocnářství – armádu a šlechtu. Když Taittinger nadto sehraje jistou roli v neblahé události provázející vídeňskou návštěvu perského šáha, jejíž následky zásadním a nečekaným způsobem ovlivní životy všech hlavních protagonistů, vstupují do příběhu další klíčová témata, počínaje tajnou policií a pokleslou žurnalistikou konče, ztělesněná konkrétními barvitými figurami (inspektor Sedlacek, reportér Lazik a další). Zatímco dějiště příběhu je pevně dané (Vídeň), pro jeho časové vymezení nalezneme v textu jen přibližný údaj „18…“ a drobnou indicii, podle níž se celý děj začíná odvíjet roku 1883 – dvě stě let po obléhání Vídně Osmany.

UKÁZKA

Nikdy v životě nebyl zvlášť zvědavý. Takový dopis, s takovým směšným, ubohým a především nudným nápisem patřil k nevysvětlitelným jevům, které barona Taittingera čas od času pronásledovaly, jako například dopisy jeho hospodářského správce Brandla, účty vrchního číšníka Reitmeyera, jakási zbytečná sdělení starosty z Obendorfu, kde se nacházel jeho statek. Bylo to skoro okultní zjevení. Neměl nic společného s láskou, nic s vídeňskou společností, nic se službou, nic s koňmi.“

Taittinger patří mezi postavy, které se objevují ve vícero prózách Josepha Rotha, a stejně je tomu s hlavní ženskou hrdinkou Příběhu tisící druhé noci Mizzi Schinaglovou. Tu potká osud nejedné naivní dívky z tehdejších dob – letmá známost s baronem, který neopětuje její lásku, končí narozením nemanželského syna Xandla a Mizzi nakonec nalezne pochybný domov i obživu v nevěstinci. Tam ovšem celý příběh teprve začíná, když veřejný dům Josephiny Matznerové nedopatřením navštíví perský šáh, uvedený v osudný omyl rakouskými diplomaty i vlastními rádci, a stráví zde noc právě s Mizzi, kterou poté obdaruje vzácným perlovým náhrdelníkem. Dívce tak spadne do klína nečekané bohatství, které jí však mnoho štěstí nepřinese...

Joseph Roth se i v tomto románu osvědčuje coby nadaný vypravěč, zručný stylista a velký znalec společenských mechanismů i lidské psýchy. V jeho barvitých popisech před námi ožívá obraz někdejší habsburské monarchie, rakouské metropole a jejích obyvatel, obraz sice nepodložený Rothovými vlastními životními zkušenostmi (je přece ročník 1894), o to však procítěnější a komplexnější. Autor zde zúročil jak svůj výjimečný prozaický talent, tak svou bohatou novinářskou praxi, díky nimž podle lingvistky a překladatelky Zlaty Kufnerové, autorky doslovu ke knize Josepha Rotha: Touha po Paříži, stesk po Praze: život ve vlastních svědectvích (česky 2011), „projevoval neobyčejnou psychologickou vnímavost, postřeh, smysl pro detail a představivost, ale především schopnost vše pozorované, myšlené i cítěné nevšedně, vtipně a výstižně vyjádřit“. A vskutku, příběh lehkomyslného a lhostejného Taittingera a jemu oddané naivní Mizzi přes veškerou tragičnost nepostrádá ani humor.

Zasvěcený vykladač Rothovy tvorby, italský spisovatel a esejista Claudio Magris, se Příběhem tisící druhé noci podrobně zabývá ve své knize Daleko odkud: Joseph Roth a východožidovská tradice (česky 2009) a označuje tento „úsměvný, nostalgický a neúprosný ohňostroj tragédie a malichernosti“ za jedno z autorových vrcholných děl. S tím nelze než souhlasit – svého prvního českého vydání se právě dočkal další výjimečný román velkého středoevropského autora.


Diskuze ke článku "RECENZE: Danajský dar svobody a bohatství"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2