OSOBNOSTI KNIŽNÍ KULTURY: „Když něco opravdu chcete, všechno je možné“

OLGA VAŠKOVÁ vaskova@volny.cz

Dana Kalinová sice ke konci srpna 2016 ukončila svou práci ve společnosti Svět knihy, letos 6. dubna se jí však dostalo nečekaně významného ocenění. Z rukou Pedra Calva-Sotela Ibáñeze--Martína, španělského velvyslance v Praze, převzala Řád Isabely Katolické, který jí udělil španělský král Filip VI. Ocenil tak její dlouholeté a nesmírně plodné působení ve prospěch kultury a literatury.

PhDr. DANA KALINOVÁ (*1956)

Do roku 1997 manažerka veletrhu Svět knihy Praha (zaměstnanec SČKN). Od srpna 1997 jednatelka společnosti Svět knihy, s. r. o., jejímž jediným vlastníkem je SČKN, a ředitelka mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha.

V letech 2008–2013 viceprezidentka Konference ředitelů mezinárodních veletrhů, poté až do roku 2016 její programová konzultantka. Členka správní rady Střední školy pro knihkupce a nakladatelské pracovníky (2006–2009), členka správní rady Nadace český literární fond (2009– 2015) a členka dozorčí rady Střední školy knižní kultury (od roku 2010).

Je nositelkou Ceny Ministerstva kultury za přínos k rozvoji české kultury a Výroční ceny Českého literárního fondu. V roce 2017 oceněna Řádem Isabely Katolické, který uděluje španělský král. Je vdaná, má syna, dceru a tříletého vnuka.

„Paní Dana Kalinová věnovala více než dvě desetiletí propagaci české literatury v zahraničí a zahraniční v Česku,“ připomněl v uvítacím proslovu pan velvyslanec. „Je namístě předpokládat, že její práce pro Svět knihy byla od samotného počátku jedním z mnoha dobrodružství na cestě za znovuzískáním svobody v této zemi. Konkrétně svobody setkávat se bez cenzury s literaturou z celého světa…“ O dobrodružství a různé zvraty nebyla nikdy v životě Dany Kalinové nouze. Měla jsem možnost zpovzdálí sledovat nejen zrod myšlenky pořádání knižních veletrhů v domácí režii, ale pak i Daninu cestu za její realizací, dovoluji si proto osobnější tón tohoto vzpomínání.

Z knihovnice manažerka

Dana Kalinová na loňské říjnové přednášce v Jonáš klubu (Foto: Dušan Dostál)Po maturitě na gymnáziu měla Dana Kalinová zájem studovat na právnické fakultě, zajímalo ji autorské právo a chtěla také profesně následovat svého tatínka. V té době však dva právníci v rodině nebyli žádoucí, nastoupila tedy ve svých osmnácti letech do Městské knihovny v Praze, kde nakonec zůstala patnáct let. Toto profesní „přesměrování“ ji přivedlo k dálkovému studiu oboru Informační vědy a knihovnictví na FF UK, které úspěšně ukončila v roce 1982.

V roce 1990 odešla do Národní knihovny, kde nastoupila do referenčního střediska, které posléze vedla. Firma Albertina icome vybavila středisko prvním počítačem a referenčními CD-ROMy, technologií, která přinášela do knihovnictví nové podněty a zásadní změny. O rok později měla možnost absolvovat krátkodobou stáž v Univerzitní knihovně v Torontu, na kterou vzpomíná: „Tady jsem se poprvé setkala s internetem, kromě jiného jsem pracovala pro East and Central European Studies. Z Kanady jsem se vrátila s pocitem, že když něco opravdu chcete, všechno je možné.“

V Národní knihovně pracovala až do roku 1993, kdy ji už zmíněná Albertina icome oslovila s nabídkou založit projekt LIBRIS (české Books in Print), s cílem poskytovat bibliografické a článkové databáze v digitální formě a on-line, který se ovšem nezdařil.

Devadesátá léta – doba překotná

Kdo si na tuto dobu vzpomene, určitě se mu vybaví rychlost změn, které tehdy probíhaly v celé společnosti. Knižnímu oboru se to samozřejmě nevyhnulo. Zanikala zavedená nakladatelství, zkrachoval Knižní velkoobchod, stánky se zlevněnými knihami zaplnily ulice… Jakmile to situace dovolila, několik knihkupců a nakladatelů, kteří po roce 1948 přišli o své podnikání, obnovili Svaz českých knihkupců a nakladatelů, a navázali tak na odkaz historické organizace založené roku 1879. Stávající Svaz nakladatelů, vydavatelů a knihkupců tím získal „konkurenta“, přesněji řečeno konkurenty dva, protože v roce 1991 byla založena Asociace české knihy. Prozíravějším členům bylo jasné, že tříštit síly při prosazování profesních zájmů v tržních podmínkách nemá smysl, že je nutné najít společnou řeč a sjednotit se. Tento krok se nakonec podařilo uskutečnit v roce 1994 a Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) se stal jedinou profesní organizací zastupující knihkupce, nakladatele a distributory existující na českém knižním trhu. Jednu z hlavních rolí v těchto i následujících událostech sehrál knihkupec a později předseda sjednoceného Svazu Jan Kanzelsberger.

Do obrazu zmíněné překotné doby spadá i pořádání I. pražského mezinárodního knižního veletrhu, který proběhl už v květnu 1991 v Paláci kultury v produkci anglické firmy Avencourt Exhibitions. Pod jejími křídly se uskutečnily čtyři ročníky na stejném místě, pátý a poslední se konal na Výstavišti Praha, kde ovšem ve stejnou dobu v Křižíkových pavilonech probíhal první ročník (označovaný za nultý) domácího právě „zrozeného“ veletrhu s názvem Svět knihy. Anglická firma se od počátku netajila tím, že jí jde především o komerčně úspěšnou akci, profesní potřeby a zájmy subjektů českého knižního trhu nebyly pro ni prioritní. Nelze se proto divit, že si myšlenka na pořádání knižního veletrhu v domácí režii pod hlavičkou SČKN našla velmi rychle širokou podporu lidí kolem knih. Svět knihy se tak v roce 1995 po prvních nesmělých krocích vydal na dlouhou a úspěšnou cestu propagování české knižní kultury v zahraničí a seznamování domácího publika s kulturami jiných národů.

Žít prací

Tato slova nejúplněji charakterizují jednadvacetileté působení Dany Kalinové ve vedení společnosti Svět knihy. Říká se, že náhody neexistují, vždy se jim musí vyjít naproti.

„Na prvním ročníku veletrhu Svět knihy v roce 1995 vystavovala izraelská firma Ex libris, pro kterou jsem tehdy pracovala. Ovšem jen velmi krátce, protože mě na stánku vyhledali zástupci SČKN s nabídkou, zda bych nechtěla připravit příští ročník veletrhu.“

Po krátkém váhání v polovině roku nabídku přijala a s obrovským nasazením se pustila do přípravy veletrhu Svět knihy ’96. „I když mám k literatuře vztah, tato práce, vesměs organizační, byla pro mne úplně nová a úplně nová byla také finanční stránka věci… Bylo nutné celý projekt zvládnout ekonomicky. Také se každý snažil svoje služby předražit, protože vnímal moji nezkušenost. Výsledek tomu odpovídal a já jsem chtěla po prvním ročníku odejít. Pan Kanzelsberger mě však přesvědčoval, abych to nevzdala, že to umím, jen to ještě nevím. Důvěřoval mi, za což jsem mu byla vděčná.“

Hned jak to bylo možné, se D. Kalinová vypravila „na zkušenou“ na veletrhy do Frankfurtu a do Lipska. Na obou se setkala se vstřícným přijetím, které se posléze přetavilo do dlouhodobé spolupráce ve skupině ředitelů mezinárodních knižních veletrhů, kde sbírala další zkušenosti.

A který knižní veletrh nejvíce ovlivnil tvář a směřování Světa knihy? „Jednoznačně Lipský. Pojetí tohoto veletrhu nejen jako komerčního podniku, ale také jako akce s bohatým doprovodným programem nás velmi oslovilo. Český knižní trh je malý, a právě z tohoto základního faktu bylo nutné vycházet při tvorbě koncepce pražského veletrhu. Vždy jsme hledali vyváženost komerční a kulturní nabídky, která by oslovila co nejširší profesní i laickou veřejnost. Budoucnost Světa knihy jsme spatřovali také v pestrosti zahraniční účasti – s vytvářením prostoru pro výměnu zkušeností a seznamování se s novými trendy knižního oboru ve světě.“

Doma i ve světě

Tři důležité osobnosti, které se zasloužily o rozvoj veletrhu Svět knihy (zleva): Jan Kanzelsberger, Dana Kalinová a Oliver Zille, ředitel Lipského veletrhu (Foto: archiv D. Kalinové)Bylo obdivuhodné sledovat, s jakou rychlostí se tvář veletrhu Svět knihy rok od roku proměňovala. Začalo to hned třetím ročníkem v roce 1997, kterým se otevřela tradice ústředních zemí – tou první bylo Finsko. Od té doby se jich v centrální expozici představilo více než padesát (mj. prezentace Afriky v roce 2003 za podpory UNESCO, o tři roky později, opět za podpory UNESCO, to byla rozsáhlá kolektivní expozice slovanských zemí, v roce 2008 bylo hlavní zemí Španělsko, o rok později se představily literatury všech tehdejších 27 členských států EU). A nezapomenutelný je i 22. ročník (pozn. red.: poslední, který vznikal pod vedením D. Kalinové), na němž se v neotřele řešeném stánku ve střední hale pražského Výstaviště představily severské země – Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko.

I když příprava a organizování pražského knižního veletrhu a literárního festivalu patřily mezi hlavní a klíčové činnosti společnosti Svět knihy, její aktivity mířily i do zahraničí. Od roku 1998 připravila za podpory MK ČR, hl. města Prahy a dalších partnerů přes sto prezentací českých knih a literatury v různých zemích Evropy, v USA i v Asii. Naopak se nezdařilo rozšíření veletrhu také na Moravu do Brna…

Hluboké kořeny, bohatá koruna

Titulek odstavce zní sice vznešeně a pateticky, ale myslím, že nejlépe vystihuje, kam se společnost Svět knihy pod vedením Dany Kalinové a jejího malého týmu za dvě desetiletí dostala. Má dostatečně pevný základ a široce rozvětvené aktivity, jednoduše řečeno, je na čem stavět.

A na závěr ještě osobní vyznání: „Velkou oporou mi po celou kariéru ve vedení společnosti Svět knihy bylo knihovnické a informační vzdělání. Vedlo mě k zodpovědnosti vůči čtenářům a subjektům knižního trhu, pomohlo mi k rychlé orientaci ve světové a české literatuře, edič-ních a překladatelských počinech, informačních zdrojích… Za celou dobu organizování veletrhu jsem se setkala s celou řadou významných a vzdělaných osobností, které můj život obohatily a jejichž dílo jsem se snažila předávat české odborné i laické veřejnosti.“


Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2