PRÁVNÍ HLÍDKA: Nový autorský zákon a knihovny

ZDENĚK MATUŠÍK zdenek.matusik@nkp.cz

V krátké době již druhý příspěvek věnovaný novele zákona č. 121/2000 Sb. Počáteční iniciativy a jednání, jež návrhu novely předcházely a na kterých se podíleli i zástupci knihovnické obce, se ovšem odehrály již před lety, ne později než počátkem roku 2012. Nebudeme zde rozebírat peripetie tohoto pětiletého procesu, ale ukážeme si, co tato novela na poli autorskoprávního rámce činnosti knihoven přináší.

Ve středu 5. dubna 2017 byla rozeslána částka 39 Sbírky zákonů letošního ročníku. Pod číslem 102 (už toto číslo vypovídá o intenzivní zákonodárné činnosti Parlamentu) v ní byl vyhlášen zákon, kterým byl novelizován zákon č. 121/2000 Sb. Patnáctého dne poté nabyl zákon účinnosti. Tak byl, patnáct měsíců po zaslání vládního návrhu zákona Poslanecké sněmovně, dovršen legislativní proces novelizace autorského zákona.

Knihoven se především týkají či mohou dotýkat úpravy ustanovení § 29, uvozujícího díl 4 autorského zákona (dále jen AZ) – „Výjimky a omezení práva autorského“. V jeho odstavci 1 byla pouze tři slova nahrazena slovem jedním. Tato změna – volně vyloženo – kodifikuje možnost zakotvení zákonné licence také v jiném zákoně než autorském. Tím se jednak honorovala více než desetiletá úprava obsažená ve vysokoškolském zákoně o nakládání se závěrečnými-kvalifikačními pracemi, jednak například – pro knihovny významně – umožňuje upravit nakládání s „elektronickými povinnými výtisky“ v nyní projednávaném návrhu společné novely knihovního zákona a zákona o neperiodických publikacích1 v některých momentech odlišně od režimu platného AZ.

Změna ustanovení odstavce 2 se sice typicky týká spíše archivů a muzeí než knihoven, neboť výslovně vztahuje licenci na archivní a konzervační kopírování, obsaženou v § 37 odst. písm. a), také na díla nezveřejněná (a legislativní zkratkou v dalších paragrafech rovněž na nezveřejněné záznamy), nicméně v dílčí míře se různé předměty ochrany nacházejí i ve sbírkách knihoven, v darech a pozůstalostech významných činitelů veřejné, kulturní, odborné a zvláště vědecké sféry.

Změna formulace § 30a odstavce 1 rovněž jen přibližuje znění zákona životní skutečnosti, neboť papírové, ba i obdobné (např. látkové) kopie nejsou již zhotovovány fotografickou, analogovou technologií, ale technologií tiskovou (zpravidla digitální). [Pozn.: Zde je vhodné připomenout, že ustanovení písmen c) a d) zde zakotvují jedinou kategorii kopií – tiskovou, zhotovenou na objednávku pro osobní potřebu fyzické osoby nebo pro vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby – jež je knihovna přímo ze zákona oprávněna pro třetí osobu zhotovit, nejde-li ovšem o kopii díla již volného nebo o kopii pro osobu se zdravotním poškozením, a to pouze v souvislosti s takovým poškozením.]

Znění § 37 doznalo několik úprav, lze ovšem říci, nikoli podstatného charakteru. Především, v odstavci 1 písmeni a) se výslovně uvádí, že kopie pro archivní a konzervační potřeby (již také výše zmíněné) se mohou zhotovovat „v počtech a formátech nezbytných pro trvalé uchování díla“. Takové oprávnění se sice výkladem dovozovalo již pro dosavadní znění, ale formulace v novějších dokumentech a předpisech EU vedly k závěru, že takové výslovné rozvedení předmětného oprávnění je na místě. Nutno ovšem dodat, že možnost zhotovení archivní nebo konzervační kopie (dnes zpravidla digitální, ale např. také mikrografic-ké) ještě neklade oprávnění ke zpřístupňování – kterýžto moment se týká konkrétně kopie díla (či záznamu – např. výkonu umělce) dosud nezveřejněného. Tyto kopie nelze zaměňovat za tzv. ochranné kopie, kterých se podle okolností konkrétního případu týkají ustanovení téhož § 37 odstavce 1 písmene b), nebo c).

Text odstavce 1 doznal ještě jednoho doplnění – do výčtu druhů závěrečných-kvalifikačních prací, jež lze půjčovat (jen) na místě samém, byla přidána kategorie „bakalářské“. [Pozn.: Podle důvodové zprávy prý proto, že v původním znění byly opomenuty.]

Změna většího dosahu poznamenala ustanovení odstavce 3 (téhož § 37). Jeho poněkud komplikovanější znění znamená, že z předmětu zákonné licence na veřejné půjčování jsou rovněž vyloučeny digitální záznamy na pevném nosiči (tj. např. CD-ROM, DVD, USB apod. – vedle již dříve vyňatých zvukových záznamů a videozáznamů, jakož i obecně vyňatých počítačových programů jako hlavního obsahu předmětu půjčování, tj. her, ale i interaktivních učebních obsahů), pokud jsou rozšiřovány komerčně nebo na licenci. Díla na těchto nosičích ovšem mohou být půjčována také absenčně, a to ve dvou případech: zaprvé jde o publikace, jež se rozšiřují nekomerčně – což jsou dnes už snad převládající případy, kdy autor a nakladatel volí tento způsob šíření textového či statického obrazového obsahu. Nejčastěji jde o výstupy z výzkumných projektů nebo projektů nevládních organizací. Druhým případem je, jsou-li tyto digitální nosiče přílohou tištěné publikace (počítačové programy samy o sobě jsou ovšem z působnosti zákonné licence vyňaty absolutně). V závěru odstavce 1 se uvádí povinnost knihovny zamezit při prezenčním půjčování možnosti pořízení rozmnoženiny všech těchto druhů záznamů, což znamená, že ke zpřístupnění nesmí uživatel použít vlastní zařízení, ale jen zařízení knihovny. Lze ovšem vyložit, že zhotovení tiskové rozmnoženiny na papír na objednávku podle obecného ustanovení § 30a odst. 1 písm. c) nebo d) je přípustné.

Dílčí úprava závěrečné části § 37 napravuje nedokonalost předchozí formulace odstavce 5: jednoznačně stanovuje, že povinnost sdělit kolektivnímu správci informace o počtu uskutečněných absenčních výpůjček se vztahuje na každou knihovnu (i pokud by nebyla zapsána v evidenci knihoven Ministerstva kultury a bez ohledu na to, jaký systém evidence výpůjček používá), zatímco informace nezbytné pro rozúčtování kolektivním správcem odměn za půjčování je povinna témuž správci poskytnout jen knihovna, po níž to lze spravedlivě požadovat – což třeba chápat tak, že povinnost poskytnout na vyžádání a ve stanoveném formátu údaje o tom, které publikace a kolikrát byly za kalendářní rok absenčně půjčeny, má pouze taková knihovna, jež používá automatizovaný knihovní systém.

Současné změny § 38 (Licence pro osoby se zdravotním postižením) se týkají knihoven (pokud se nezabývají produkcí alternativní formy zpřístupnění audiovizuálních děl) jen v tom ohledu, že mohou poskytovat kopie nejen vydaných, ale také jinak zveřejněných děl (případně – opět vyjádřeno cestou legislativní zkratky – dalších druhů předmětů ochrany).

Spíše zájmové činnosti knihoven se může týkat licence pro karikaturu a parodii, obsažená ve zcela novém paragrafu 38g.

Rozsáhlé a v mnohém i obsahově závažné změny doznala hlava IV AZ, o kolektivní správě. Stalo se tak v důsledku provedení obsahu evropské směrnice 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu do právního řádu ČR. Díky tomu dnes znění úpravy kolektivní správy přesahuje třetinu délky celého textu AZ včetně příloh.

K této problematice uveďme, že podle ustanovení § 95 odst. 4 je pro účely kolektivní správy uživatelem osoba, která užívá předmět ochrany nebo která je povinna platit odměnu podle AZ. V této části zákona, konkrétně ve znění § 98f (o postupu sjednávání sazebníků odměn, jež nejsou stanoveny AZ), došlo při projednávání v Poslanecké sněmovně k největší změně oproti podobě, v jaké byl návrh vládou předložen – přesněji řečeno, znění paragrafu 98f bylo formulováno zcela nově. Ustanovení tohoto paragrafu také výslovně stanovuje „osoby zastupující uživatele podle knihovního zákona“ (reálně tedy Národní knihovnu ČR) jako účastníka takového řízení. Stanovuje rovněž, že v běžném případě smí kolektivní správce zvýšit sazbu odměny za užití předmětů ochrany oproti předchozímu roku jen o míru inflace, pro zvýšení ve větší míře musí získat souhlas Ministerstva kultury, případně k jeho určení využít služeb prostředníka a v případě neúspěchu zprostředkování se obrátit na soud.

Pro knihovny jsou ovšem nejdůležitější §§ 97e a 97f, z hlediska našeho zájmu v obráceném pořadí. Paragraf 97f ustanovuje Seznam děl na trhu nedostupných, který má vést a na svých internetových stránkách zveřejňovat Národní knihovna ČR (dále také jen NK ČR). Zařazena smějí být jen díla slovesná, ovšem včetně děl (vyobrazení, mapy) do nich vložených nebo začleněných nebo tvořících jejich nedílnou součást.

NK ČR nejdříve díla, navržená k zařazení do tohoto seznamu nositelem práv, knihovnou nebo kolektivním správcem, na dobu šesti měsíců zveřejní na svých internetových stránkách. Poté zařadí do seznamu dílo, pokud je nebylo možno v druhově shodném nebo obdobném vyjádření ve lhůtě šesti měsíců při vynaložení přiměřeného úsilí a za obvyklých podmínek opatřit za úplatu v běžné obchodní síti a pokud jeho užití není zjevně předmětem prodejních nebo licenčních podmínek, které zařazení do seznamu vylučují. Obdobně smí do seznamu zařadit periodický tisk vydaný na území České republiky před 10 a více lety.

Kolektivní správce může na základě nového ustanovení § 97e odst. 4 písm. i) poskytnout knihovně rozšířenou kolektivní licenci pro zpřístupňování díla nedostupného na trhu on-line na dobu pěti let, a to i opakovaně. Případné ukončení statusu licencovaného díla nositelem práv nemá vliv na doběhnutí takové licence.

Podoba uvedeného ustanovení byla v zásadě dohodnuta na jednáních zástupců nakladatelů, kolektivních správců a knihovnické obce již v roce 2012 a byla tehdy součástí uceleného řešení zahrnujícího rovněž změnu způsobu stanovení poplatků za kopírování. Je skutečností, že ze změn v uvedeném rámci předpokládaných zůstala ve schváleném znění novely jen ta o zpřístupňování děl nedostupných na trhu, a to v modifikované podobě. A to i přesto, že prakticky celý obsah dohody byl do projednávání návrhu zákona vrácen na jednání Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu v září 2016.

Z doplněného ustanovení o rozšířené kolektivní správě, zejména o předmětu a způsobech užití v takovém rámci, tj. ustanovení § 97e odstavce 4, zde uveďme jen další dvě nová, svým obsahem velmi důležitá. Ustanovení písmene f) znamená možnost získat licenci na tzv. terminálové zpřístupňování digitalizovaných publikací (monografií i periodik) ve všech knihovnách ČR, a to i těch, jež daná knihovna nemá ve svém „papírovém“ fondu – samozřejmě, pokud bude zaručena jejich ochrana před zneužitím a pokud se na úhradu příslušného licenčního poplatku získají finanční prostředky. To se ostatně týká také zpřístupňování podle písm. i), které bylo uvedeno již výše a odměna za něž bude nepochybně relativně vyšší než za zpřístupňování podle písm. h). Druhá podoba by ostatně pro díla nedostupná na trhu mohla být i bezúplatná.

Hudební oddělení knihoven (a hudební školy)  jistě ocení nově vytvořenou možnost zhotovovat na objednávku papírové kopie not, pro kterou se licence zamýšlí v písmeni j).

Vydělení či získání finančních prostředků bude současně s řešením smluvních problémů (a to se nepodaří během několika měsíců) nepochybně určujícím činitelem pro naplnění možnosti, která byla letošní novelou autorského zákona založena, a může jím být i do budoucna. Lze si představit, že možnou cestou bude kombinace centrálních, regionálních2 a místních zdrojů, pro zpřístupňování novějších publikací do místa bydliště (a pro kopírování not) i zpoplatnění koncového uživatele.

Do té doby však před kolektivními správci a knihovníky stojí jednání, jež – jak napovědělo první setkání bezprostředně po schválení novely – nebudou lehká. A neméně obtížné bude i vytvoření či získání aplikace s komplexní funkčností, svého způsobu varianty e-shopu, která umožní plnou správu zpřístupňování obsahu digitálních knihoven v souladu se zákonem a smluvními ujednáními, jeho evidenci a vyúčtování odměny.

Letošní, dlouho očekávaná novela AZ tak je sice nezbytným, ale přece pouze prvním krokem k tomu, aby výsledky rozsáhlých a nákladných projektů digitalizace národní publikační produkce byly zpřístupňovány široké uživatelské, případně i obecné veřejnosti také mimo zdi Národní knihovny ČR a některých dalších největších či úzce specializovaných knihoven. Absenci takového dovršení těchto projektů pociťují knihovníci už léta, je opakovaně tematizována i v médiích. Realizace tohoto dezideráta se stane rovněž naplněním příslušných ustanovení již předchozí i současné koncepce rozvoje knihoven v České republice.

1  Vládní návrh této novely byl předložen k projednání v Poslanecké sněmovně 25. ledna 2017 (tisk 1011).

2  V Německu se na úhradě poplatků za národní licence podílí spolkový rozpočet a rozpočty jednotlivých zemí, a to i bezúplatně pro koncového uživatele.


Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2