POHÁDKY O PUBLIC RELATIONS: Propagace v novinách aneb Co novinář potřebuje?

VĚRA ONDŘICHOVÁ vera.ondrichova@gmail.com

KATEŘINA ŠÍMOVÁ katerina.simova@mkta.cz

Jak to vypadá v deníku

Ilustrace: Eva KotlandováMáte po maturitě. Nebo po maturitě a půlroční praxi u strýčka ve firmě. Šla vám čeština, hlavně slohovky, tak si říkáte, proč to nezkusit v místním deníku. Místní novinář je zdejší celebrita, peníze ujdou a hlavně to nebude nuda. Vypadá to dobře, ale pak přijde realita. Do práce nemusíte brzy vstávat, ale zůstáváte do večera. Máte hodně úkolů a strašně málo času. Každodenní porada, rychlé rozdělení témat, napsat třeba tři věci, jednou za 14 dnů víkendová služba. Témata přistávají v diáři, vlastní iniciativa se cení, a tak se snažíte najít něco z toho, co vás baví. Něco přidělí šéfredaktor, něco je z „četky“ a má se rozpracovat, a pak potřebujete něco, co se dá fotit. Kde v tomhle kalupu, který vlastně nikdy nekončí, je čas se zamyslet, co přišlo do mailu? Tisková zpráva u vás dostane tři až šest sekund. Nezaujme-li v té době, končí. Tiskovky píše kdekdo a v mailu vypadá jedna jako druhá. Není důvod přemýšlet, zda právě tahle škola, tahle akce skautského oddílu nebo tahle občanská iniciativa si zaslouží podval a fotku. Co neudělá dojem na úvod, neudělá ho vůbec. Jak ten dojem vzniká? Co novinář potřebuje?

  • Potřebuje mít rychle hotovou svou práci, protože má málo času.

Nepotřebuje zbytečně číst tiskovku a hledat v ní, zda přece jen nejde nějak použít. Potřebuje to, co budou čtenáři rádi číst – možná je to potěší, možná rozčílí, ale musí se o tom chtít bavit, nebýt k tomu lhostejní. Potřebuje, aby měl všechny atraktivní údaje po ruce a zbytek doladil během pár minut po telefonu. Potřebuje, aby to bylo jednoduché, aby to nemusel číst čtyřikrát. Proto, pokud mailujete do redakce, buďte struční, sepište jen nejdůležitější a nejzajímavější informace a připojte na sebe telefonní kontakt. Novinář si vás sám najde. Nebo lépe, přijďte do redakce osobně. Osobní setkání prolomí ledy a budete mít (skoro)jistotu, že článek o akci vaší knihovny vyjde. Seznámíte se, předáte si na sebe vzájemně kontakt a zjistíte, že i novinář je jenom člověk. Další jednání bude o moc snazší. Nebojte se zeptat, jestli je možné ozývat se redakci pravidelně. Novinář bude jen rád, témat ke psaní je v deníku často velmi málo. Možná zjistíte, že zařídit si s deníkem dlouhodobou spolupráci vás nestálo víc než absolvovat pár kroků do redakce. A o propagaci knihovny máte postaráno!

  • Potřebuje něco nového.

Může psát o tom, co loni, může psát o stálých věcech, jako je knihovna, ale ve spojení s nějakou novotou, novinkou. Máte v knihovně super novou službu? Budete rekonstruovat budovu? Zpřístupnili jste v knihovně nově prostory, kam se dříve čtenáři nepodívali? Šup s tím do novin! Buďte struční a nezapomínejte na čísla – rozpočet na rekonstrukci bude všechny ohromně zajímat. Co když ale pořádáte Noc literatury počtvrté za sebou? I na tomto typu akce se dá najít něco nového, zaměřte se na to. Možná se tentokrát bude číst na novém, netradičním místě, možná přijede známá osobnost. Vystihněte, čím je akce jiná a ještě lepší než loni. A na to novináře nalákejte.

  • Potřebuje fotku, pěknou fotku.

Rozpoznatelné tváře 2–3 lidí a k nim jméno. Nějaký zajímavý detail. I fotka z brigády se dá použít, ale ne pohled na 20 lidí v dáli, co „asi něco dělají“. Lepší je pohled na chlapíka, co veze na hromadě hlíny na zahradnickém kolečku dítě. Nebo dítě stojící na špičkách, aby vhodilo knihy do biblioboxu. Důchodkyni s velkými sluchátky na uších, jak si vychutnává hudbu. Novinář hledá emoce, fotka by je měla vyjadřovat.

  • Potřebuje VIP osobnosti, které přitáhnou pozornost.

Chcete-li, aby na autorské čtení, které v knihovně pořádáte, přišlo co nejvíce lidí, udělejte dopředu rozhovor s předčítajícím spisovatelem a nabídněte jej deníku, ať jej vydá jako pozvánku. Ptejte se i na spisovatelův vztah k vašemu městu. Novinář totiž potřebuje článek vztahovat ke svému regionu, píše pro lidi z konkrétní oblasti.

Příklad: Letos Českou republiku objížděl Robert Fulghum se svou novou knihou. Nebylo snad město, kde by se nezastavil. Žádný z deníků s ním neopomněl udělat rozhovor. Ale titulky vycházely stále stejné: Jsem vnuk Járy Cimrmana, což je fráze, kterou Robert Fulghum opakoval všude. Sama o sobě je to ideální věta do titulku, pokud ji ale nepoužije deset novinářů naráz. V takovém případě je lepší zaměřit se na to, co jinde Robert Fulghum neřekl, jen u vás. V Táboře prohlásil, že se mu naše město moc líbí a za rok by se k nám opět rád vrátil. Nejspíš to byla jen zdvořilostní fráze, nicméně pro titulek ideální: Robert Fulghum: Za rok se k vám opět vrátím, Táboráci! K rozhovoru nezapomeňte připojit fotografii zpovídaného. Čtenáři budou alespoň vědět, „s kým mají tu čest“.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2