ZE ZAHRANIČÍ: (Nový) knihovní zákon Slovenské republiky

Text a foto MONIKA LOPUŠANOVÁ monika.lopusanova@ulib.sk

Do češtiny přeložila OLGA VAŠKOVÁ

Nový knihovní zákon, který se v České republice v současnosti teprve připravuje, nabyl ve Slovenské republice účinnosti a uplatňuje se již od 1. července 2015. Podobně jako u nás si ho vyžádala aplikační praxe a nástup nových moderních informačních a komunikačních technologií do knihovních činností.

Z interiéru Univerzitní knihovny v BratislavěSlovenskou podobou tzv. nového knihovního zákona je konkrétně zákon č. 126/2015 Sb., o knihovnách a o změně a doplnění zákona č. 206/2009 Sb., o muzeích a galeriích a o ochraně předmětů kulturní hodnoty, a o změně zákona Slovenské národní rady č. 372/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů ve znění zákona č. 38/2014 Sb. (dále jen knihovní zákon). Jeho příprava byla projednávána v součinnosti s Ústřední knihovnickou radou, poradním, iniciativním a expertním orgánem ministra kultury pro oblast knihovních systémů Slovenské republiky, knihovnictví a knihoven.

Hlavním záměrem přípravy knihovního zákona bylo:

— komplexněji vymezit předmět úpravy, základní pojmy a základní odbornou knihovnickou terminologii, která má již zohlednit současné formy a způsoby výkonu odborných knihovních činností;

— upravit a upřesnit ustanovení týkající se zřizování a zakládání knihoven, včetně práv a povinností jejich zřizovatelů nebo zakladatelů a povinností zápisu či vyškrtnutí knihovny do/ze Seznamu knihoven Slovenské republiky;

— aktualizovat vymezení a definování specializace, působnosti a úkolů jednotlivých typů knihoven v knihovním systému;

— doplnit, zpřesnit, upravit a rozšířit ustanovení týkající se výkonů odborných knihovních činností, práv knihoven, postavení odborného pracovníka knihovny a způsobu financování knihovny;

— upravit postupy při vývozu a dovozu historického knihovního dokumentu a historického knihovního fondu a sladit ho s právní úpravou mobility jiných movitých součástí kulturního dědictví platnou na Slovensku;

— redefinovat povinnosti Ministerstva kultury Slovenské republiky (dále jen ministerstvo kultury) při výkonu státní správy v oblasti knihoven a ochrany historických knihovních dokumentů a historických knihovních fondů;

— zavést státní dohled a kontrolu povinností, které definuje knihovní zákon;

— vymezit oblasti postižitelné pokutou jako správní delikt a přestupek.

Vzhledem k rozsahu navrhovaných úprav a ve snaze zajistit přehlednost a srozumitelnost textu právního předpisu přistoupilo ministerstvo kultury k přípravě nového knihovního zákona.

Jaký je výsledek?

Knihovní zákon se nově vztahuje na knihovny, které poskytují knihovnicko-informační služby, ale současně jsou i evidovány v seznamu knihoven, jenž vede ministerstvo kultury. V případě ochrany písemného kulturního dědictví Slovenské republiky se jeho zákonná úprava rozšířila kromě knihoven i na všechny vlastníky nebo správce vzácných písemných dokumentů (kromě archivních) bez ohledu na to, zda byl dokument nebo fond zpracovaný jako součást knihovního fondu. V oblasti vymezení pojmů knihovní zákon precizoval zavedené a vžité pojmy, zavedl nové (jako elektronický informační zdroj nebo elektronická sbírka), pojem „knihovní dokument“ byl vymezen bez ohledu na formu a rozsah odborných knihovních činností byl definován jako systém navazujících odborných výkonů, které dělají knihovnu knihovnou.

Práva a povinnosti zřizovatelů a zakladatelů knihoven byly upraveny na základě požadavků aplikační praxe. K zavedeným právům a povinnostem, tj. těm, které zajišťují základní chod knihovny, přibyly nové. Novým právem zřizovatele a zakladatele knihovny je možnost požádat knihovny s celostátní metodickou působností o odbornou radu (seznam těchto knihoven je uvedený v příloze knihovního zákona). Novou povinností je součinnost při státním odborném dohledu a kontrole a povinnost respektovat stanovisko ministerstva kultury k zrušení vědecké nebo regionální knihovny či k jejímu sloučení s jinou knihovnou. Nevyžádání takového stanoviska znamená, že sloučení nebo zrušení nebude platné.

Práva knihoven se rozšířila o možnost vytvářet pobočky, avšak po písemném souhlasu zřizovatele nebo zakladatele knihovny. Ale především – knihovní zákon se stal tzv. zvláštním zákonem, na jehož základě mohou knihovny zpracovávat osobní údaje bez souhlasu dotčené osoby. Knihovna může vést seznam osobních údajů aktivních uživatelů, které může zpracovávat pro účely výpůjček dokumentů a poskytování knihovnicko-informačních služeb. Pro zpracování dalších osobních údajů, které překračují rozsah tohoto ustanovení, je nutný souhlas dotčené osoby. V případě, že uživatel souhlas neposkytne, knihovna mu nemůže knihovnicko-informační služby odepřít.

Povinnosti knihoven – knihovny musejí vykonávat všechny odborné knihovnické činnosti, jejich další zákonné povinnosti jsou dány typem knihovny a v oblasti ochrany a správy historického knihovního dokumentu nebo historického knihovního fondu jsou vymezeny zákonem. Všechny povinnosti jak zřizovatelů a zakladatelů knihoven, tak knihoven samotných, jsou kontrolovatelné a u mnohých z nich je vymahatelnost znásobena stanovením pokuty.

Knihovní systémknihovní zákon kategorizaci knihoven neměnil, respektoval tradici jejich zřizování. Knihovny se člení podle zaměření, působnosti a úkolů. Jejich působnost je vymezena územně (celostátní, krajská, regionální…) a institucionálně (jsou to knihovny úřadů, ústavů, firemní apod., u nichž není podstatné územní vymezení, působí pro danou instituci). Knihovní systém tvoří: národní knihovna (Slovenská národní knihovna je definovaná jako základní prvek knihovního systému), vědecké, akademické, veřejné, školní a speciální knihovny. Při začleňování knihovny do knihovního systému je nutné znát, jaké funkce plní, jaký má knihovní fond a v jakém rozsahu poskytuje knihovnicko-informační služby svým uživatelům. V případě Slovenské národní knihovny, vědeckých a regionálních knihoven knihovní zákon stanovuje jejich zřizování pouze ve formě právnických osob; pokud by o právní subjektivitu daná knihovna přišla, změnil by se i její typ (např. z vědecké na speciální, z regionální na městskou nebo obecnou).

Zřizovatel nebo zakladatel knihovny má právo operativně definovat v základních dokumentech knihovny i její další činnosti a funkce, které má zajišťovat. Tyto činnosti však musejí být v rozsahu dané působnosti knihovny (nemůže tedy pověřit knihovnu plněním lecjaké činnosti).

Novou zákonem danou funkcí veřejných knihoven se stala úloha komunitního centra. Kromě toho byly jejich funkce rozšířeny o možnost převzít a plnit úlohy školní knihovny. Stejnou možnost má i školní knihovna, která může převzít a plnit funkci obecní knihovny. Tím je dán prostor pro řešení duplicit ve financování a činnosti knihoven např. v malé obci.

Odborné knihovnické činnosti

Knihovní zákon explicitně vymezuje odborné činnosti knihovny:

doplňování knihovního fondu (zachovává se jeho systematičnost a odbornost, zohledňuje se zaměření a specializace knihovny a vylučuje se jakýkoli vliv – např. komerční, ideologická, politická a náboženská cenzura);

odborná evidence a zpracování knihovních dokumentů (kromě jiného knihovní zákon už přímo upravuje, že na nakládání s knihovním fondem se nevztahují právní předpisy upravující majetek státu, vyšších územních celků ani obcí a že knihovní fond nepodléhá inventarizacím podle zákona o účetnictví);

revize a vyřazování knihovního fondu (lhůty na výkon komplexní revize jsou 5, 10, 15 let podle rozsahu knihovního fondu a byly upraveny kompromisem podle požadavků vycházejících z aplikační praxe knihoven);

organizace, uchovávání a ochrana knihovního fondu (jde především o ochranu před poškozením a zcizením, důraz je v knihovním zákoně kladen na prostorovou a odbornou ochranu historického knihovního dokumentu a fondu);

poskytování knihovnicko-informačních služeb (knihovní zákon je definuje jako služby ve veřejném zájmu; a právě tato oblast si vyžádala určení nových pravidel a zpřesnění způsobu zpřístupňování knihovních dokumentů bez ohledu na jejich obsah a formu a rovněž bez ohledu na to, zda knihovnicko-informační služby poskytuje knihovna ve vlastních prostorách, nebo na internetu. Knihovní zákon vymezuje, které knihovnicko-informační služby se poskytují bezplatně (protože špatná sociální situace nemůže uživatele omezovat v právu na informace) a které za přiměřenou úhradu. Vzhledem k specifičnosti některých služeb knihovní zákon umožňuje po uživateli žádat – není to povinnost, pouze právo – přiměřenou úhradu vynaložených finančních prostředků. Z hlediska poskytování knihovnicko-informačních služeb je důležité, že knihovna je v zásadě povinna svůj knihovní fond zpřístupnit. Omezení (např. výpůjčky dokumentů mimo prostory knihovny, čas výpůjčky, forma zpřístupnění dokumentu nebo omezení zpřístupnění dokumentu s nevhodným či nelegálním obsahem apod.), musejí být upravena v knihovním a výpůjčním řádu. Součástí knihovnicko-informačních služeb se staly i ediční aktivity, kulturní, výchovně-vzdělávací akce knihoven, kurzy atd.

Ochrana písemného kulturního dědictví, vývoz a dovoz historického knihovního dokumentu a historického knihovního fondu

Ministerstvo kultury vyhlašuje ve veřejném zájmu a v zájmu ochrany národního písemného kulturního bohatství za historický knihovní dokument takový dokument a za historický knihovní fond takový soubor dokumentů (kromě archivních, jejichž ochranu vymezuje archivní zákon), které mají zvláštní kulturní a historickou hodnotu (např. vzácný rukopis, starý a vzácný tisk do roku 1830, slovacikální dokument nebo fond do roku 1918, významný slovacikální dokument nebo fond bez časového ohraničení) anebo přímý vztah k významným osobnostem či historickým událostem. Prohlášení za historický knihovní dokument nebo historický knihovní fond je ekvivalentem systému ochrany movitých kulturních památek. V zájmu ochrany historického knihovního dokumentu a historického knihovního fondu je zakázán jejich trvalý vývoz a umožněn je pouze vývoz dočasný, a to pouze za prezentačním, vědecko-výzkumným, studijním, restaurátorským a konzervátorským účelem, přičemž dočasný vývoz může trvat maximálně dva roky. Knihovní zákon vymezuje i povinnosti vlastníka a správce při dočasném vývozu (uzavření výpůjční smlouvy) a kontrole při zpětném dovozu. Tato pravidla jsou nastavena stejně jako u jiných movitých předmětů kulturního dědictví (např. u sbírkových předmětů).

Prováděcí předpisy knihovního zákona

Přijaty byly tyto dva prováděcí předpisy:

— Opatření Ministerstva kultury SR z 28. ledna 2016 č. MK-845/2016-110/1201, o způsobu a rozsahu úhrady odměny nositelům práv za rozšiřování předmětů ochrany výpůjčkou.

— Vyhláška Ministerstva kultury SR č. 201/2016 Sb., kterou se stanovují podrobnosti o způsobu vedení odborné evidence knihovních dokumentů a o revizi a vyřazování knihovního fondu v knihovnách.


Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2